Nadavky vepsane do pavucin,

vysici mezi stromem a domem,

ve svitu mesice osminohy stin,

pavouka s touretovym syndromem.

"Mel jsem krasnou svatbu v kostele",

vzpomina uplakany robot dojaty,

pak potahl za spoust u hlavy nesmele,

odesel do webu pres draty.

Doprostred poli dopadla paze,

velikosti autobusu,

misto hned zabraly straze,

hleda se vice kusu.

Ve vlhkem chladu pod igelitem,

s temnoty probouzi psiho dechu pach,

v miste pred zraky bohu skrytem,

za okny obchazi strach.

Stoleta doga s drevenou nohou,

vlece v tlame zbytky stenete,

jen ticho bez hlasu nad oblohou,

vyraz zoufalstvi zcradli oci ditete.

Mou posledni rodinou stali se lide,

kam pujdu az i oni skonci?!

co v tomhle vesmiru zbyde?!

snad pohledy pustych oci.

Realita z miliard atomu,

pocity chemicky proces,

vzpominky zhluku elektronu,

pud stvoril ze smrti des.

Usmal se,odklepl spicku popela,

sede prsty zamackly cigaretu,

padajici meteor rozpaleny dobela,

nenechal dokoncit jeho vetu.