Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 458 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Ošklivé číslo
datum / id06.01.2022 / 527655Vytisknout |
autorbixley
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno187x
počet tipů18
v oblíbených0x
Ošklivé číslo

Minuli zoologickou zahradu a pokračovali dál po cyklostezce kolem Vltavy. Pavel držel Janu za ruku a snažil se s ní jít při kraji, věděl, že cyklisti moc ohleduplní nejsou.  Teď krátce po nedělním poledni tu naštěstí nebyl velký provoz. Mohlo za to zřejmě chladné počasí. Pavlovi ani Janě to nevadilo. Byli rádi, že jsou spolu a mohou si v klidu popovídat.

„Vidíš, Jani, tady to mám rád, jako kluci jsme tu jezdili na kole a dělali různý lumpárny…“

„Na kole? Vždyť ta cyklostezka je tu jen krátce, ne?“

„Jasně, byla tu taková prašná, chvílemi kamenitá cesta, ale o to víc to bylo dobrodružný.“

Jana se nadechla k další otázce, když vtom se před nimi vynořila ze zatáčky jezdkyně na inlinech v zářivě růžové bundě. Pavel na ni hned zamával. Kývla mu na pozdrav a zabrzdila. Pohledem se zastavila na Janě.

„Ahoj, Kláro, tak jak si jezdíš?“ snažil se Pavel o humor.

„Jo, dnes je to prima, docela prázdno,“ poznamenala Klára trochu nepřítomně. „Ty máš taky inliny, ne?“

„To mám, ale my se chceme projít.“

„Aha,“ procedila Klára a opět se pohledem zabodla do Jany.

Pavel si konečně uvědomil celou situaci. „Tohle je Jana. Jani, to je Klára.“

Jana vykouzlila úsměv. „Dobrý den.“

Kláře se mezi obočím objevila vráska.

„Tak vidím, že jsi z bytu přesedlal na procházky v přírodě. No, to ti chválím. Asi už moje služby tudíž potřebovat nebudeš,“ odtušila. Najednou se bez rozloučení opět rozjela a zmizela jim za zády.

Služby? Co to slovo znamená? Janě celým tělem projelo zachvění. Možná by měla vztah s Pavlem ukončit hned. Dokud je čas.

Pavel stál u kraje cesty dál bez pohnutí. Klářina reakce ho zaskočila. Asi měla o jejich vztahu trochu jiné představy. Teprve po chvíli si všiml, že i Jana stojí zaraženě a dívá se na žloutnoucí větévku mladého buku. V duchu si přehrával celý rozhovor až do poslední věty: Asi už moje služby tudíž potřebovat nebudeš…

„To není tak, jak si myslíš,“ uvědomil si náhle, co Janu rozhodilo. Dal se překotně do vysvětlování.  „Kláru mi dohodila moje matka na úklid, víš? Já jsem hroznej bordelář no. A máma si myslela, že když za mnou pošle svou kolegyni z práce, že nás tím dá dohromady. Musím říct, že Klára asi o to stála, vždycky donesla nějakou buchtu a vařila k tomu kafe, vyluxovala, umyla tejden starý nádobí a tak, ale já na tohle nejsem. Spoustou věcí mě štvala. Například ke stolu dávala zásadně tři židle, přestože jsem jí několikrát řekl, že to nemám rád…“

„Tři židle?“ přerušila ho Jana a povytáhla obočí.

„Jo, to je totiž jedna z věcí, kterou jsem ti chtěl dnes říct. Já totiž nesnáším číslo tři.“

„Číslo tři?“ vrhla na něj udivený pohled.

„Měl jsem na základce kantorku na matiku, která mě neustále dávala trojky, až mi to číslo definitivně zprotivila.“

„To zřejmě musela být dost protivná baba,“ usoudila Jana s pochopením. Stále však podvědomě uvažovala, jestli to, co jí Pavel říká, je opravdu tak.

„Tak vy jste spolu nic neměli?“ vrátila se otázkou ke Kláře.

„Neměli,uklidni se. Jak říkám, nemám rád číslo tři, takže ani milostný trojúhelník není mým cílem.“

Jana si oddechla. Zaujalo ji téma, které Pavel nadhodil.„A to ti opravdu dávala samé trojky? Nebo tě na ní štvalo ještě něco jinýho?“

„Taky mě mučila trojčlenkou,“ přidal další informaci.

„Aha. To ti teda asi vadí všechno, co má tři součástky, třebá… třeba tříkolka?“ napadlo ji.

Pavel se zatvářil pobaveně. „I tříkolka. Abych to víc přiblížil, tak například nejím klasickej řízek, protože se dělá v trojobalu, nekoukám na hokej, ten se hraje na třetiny a nejezdím autem, poněvadž semafory mají tři barvy a občas bych taky musel řadit na trojku…“

„Aha, a taky asi nejezdíš tramvají číslo tři a nekoukáš na pohádku Tři oříšky pro Popelku, že?“ smála se.

„Pochopila jsi to perfektně,“ roztáhl Pavel spokojeně koutky úst a bylo vidět, jak je mu toto souznění příjemné.

„Je teda trochu blbý, že jsem se narodil v březnu, to je třetí měsíc. Radši ho píšu vždycky jen slovně.“

„Já jsem se narodila v září, to je devátej měsíc, třikrát tři, to ti nevadí?“

„Ne devítka mi opravdu nevadí,“ ubezpečil ji Pavel.

„To ale kdyby…“ zarazila se a zvážněla.

„Co je?“ strnul.

„To kdyby se nám narodilo dítě, tak bysme byli tři, ne?“ špitla sotva ji bylo slyšet.

Ulevilo se mu a dal se do smíchu. „Neboj, já myslím, že tři bysme nebyli.“

„Jak to myslíš? Ty nechceš děti?“

„Tím se teď netrap. Hlavně mu nekoupíme tu tříkolku…“

Jana se trochu uklidnila. Bylo jí s Pavlem dobře a věřila, že situaci kolem čísla tři a dítěte nějak vtipně vyřeší. Možná řekne, že má dvě nožičky, dvě ručičky, přemýšlela.

Šli po cyklostezce dál pomalým krokem a mlčeli, každý ponořený do svých úvah.

Po chvíli je předjelo dítě na odrážedle.

„Podívej na to mrně, jak frčí,“ ukázal na ně Pavel. „To je tak, podle mne, půl člověka. Nebo spíš čtvrt.“

Aha, tak to je, řekla si Jana a spokojeně sledovala ujíždějícího kloučka.

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.01.2022 17:03:38dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, alegno.

07.01.2022 21:54:17dát kritice tipbixley
redaktor prózy

To mi přijde trochu vágní...

07.01.2022 21:32:55dát kritice tipK3

Krátké prozaické dílo, které nelze označit za povídku. Alespoň tak je to tu na Písmáku uvedené. Nemá to zápletku, rozuzlení, pointu...

07.01.2022 20:50:31dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Co jsou tedy atributy miniatury? Kratší text, který zpracovává méně závažné téma bez většího konfliktu postav? 

07.01.2022 20:36:23dát kritice tipK3

Ještě k těm povídkám jak nakous Panelák. Nikde přeci není dané jak má být dlouhá povídka. Horní hranice jo, ale spodní ne. Miniatura prozaická by se, alespoň já si tak myslím, neměla s povídkami míchat. Pokud to má atributy  povídky, tak by to mělo být v povídkách. Ale to je věc diskuze...

07.01.2022 20:01:26dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky moc.

07.01.2022 19:41:26dát kritice tipF.M.R.C.

Takže to budou dvojčata...no zajímavý a chytlavý příběh, který se dá číst pořád.

07.01.2022 09:08:25dát kritice tipbixley
redaktor prózy

dievča, díky

06.01.2022 23:41:08dát kritice tipdievča z lesa

 ... milé vysvetlenie***

06.01.2022 22:25:35dát kritice tipK3

To máš pravdu, je to velmi neobvyklé. I když každý máme něco, jenom to třeba není na první pohled tak viditené.

06.01.2022 22:14:01dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Tohle asi první nebylo, potřeboval ji napřed trochu poznat, aby věděl, jak může zareagovat, a taky příhodnou situaci, kde by jí to v klidu vysvětlil. Na prvním setkání by ji to nepochybně trochu šokovalo. 

06.01.2022 22:06:56dát kritice tipK3

Jestli to bylo první, tak jasně. Asi jsem to překoukl.

06.01.2022 21:48:46dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Karle, to víš, nemůže to na ni vybalit na prvním rande. :-)) Díky.

06.01.2022 21:42:35dát kritice tipK3

Já bych mu nevěřila, pořád by mě to aspoň trochu hlodalo. Zvlášť, když jí to neřekl dřív, určitě se s číslem tři museli setkat... Ale možné to je, jsou různé fóbie.

06.01.2022 20:23:11dát kritice tipPanelák poliček a šuplíků

Potom je to ještě pěknější, já se zadrh u toho, jak jezdili na kole jako kluci...

06.01.2022 20:14:272 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

„Podívej na to mrně, jak frčí,“ ukázal na ně Pavel. „To je tak, podle mne, půl člověka. Nebo spíš čtvrt.“

On prostě dítě bral jako půl člověka, takže by jich po narození dítěte bylo "dva a půl". Myslel to samozřejmě jenom v nadsázce, aby se tomu číslu tři vyhnul.

06.01.2022 20:09:38dát kritice tipPanelák poliček a šuplíků

konečně jsem si to mohl v klidu přečíst, jak jako nebyli bysme tři? a kolik? to je z  (tam se prý často rodí dvojčata) nebo má problémy?

06.01.2022 19:58:09dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Miniatury jsou kratší povídky a povídky jsou dlouhé povídky. :-))

06.01.2022 19:48:51dát kritice tipPanelák poliček a šuplíků

právě, mně se zdá, že tohle to je kratší povídka

06.01.2022 19:46:28dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Paneláku, mělo by jít obecně o kratší povídku, v kategorii Povídky jsou zpravidla texty o něco delší.

06.01.2022 19:44:24dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Také to ještě specifikuji. Můj přítel si umývá nejen jablka, rajčata apod, ale i banány, pomeranče, tedy ovoce, které posléze oloupe.

06.01.2022 19:42:54dát kritice tipPanelák poliček a šuplíků

miniatury by měly být kratší, ne?

06.01.2022 19:40:501 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Znala jsem zdravotní sestru, která si denně myla ruce v chloraminu a koupala se v něm i doma... a taky si dveře otevírala loktem. Lidí se dotýkala jen v rukavicích, což tehdy, v minulém století, ještě nebylo běžné... 

06.01.2022 19:33:181 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

hanko, taky něco podobného  znám. Někteří lidé zkrátka mají fóbie, které doposud nebyly popsány. :-)

06.01.2022 19:18:03dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ireno, díky, myslím, že jinak než s humorem to brát nejde. :-)

06.01.2022 19:17:371 tipů dát kritice tip8hanka

poznala som človeka s podobnou diagnózou...neustále umývanie rúk, nechytal kľučky na dverách, otváral lakťom alebo počkal na niekoho, kto otvorí, všade kaluže vody, neutieral si ruky, voda  stekala kade-tade..."milión" vecí, ktoré tvorili neskutočnú pyramídu, odmietali sme ju vládať...

06.01.2022 19:11:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lidské podivnosti jsou nekonečné - oceňuji, že i přes onu zvláštnost projevil Pavel smysl pro humor...

06.01.2022 16:34:56dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Milane, díky.

06.01.2022 16:05:29dát kritice tipbixley
redaktor prózy

No vidíš, to se zapomněl zeptat! :-)

06.01.2022 16:02:31dát kritice tipKočkodan

Proboha, snad neměla Jana nevhodnou velikost košíčků!... ;-)

06.01.2022 16:01:031 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Annie, já myslím, že takovejch magorů běhá po světe hodně, jenom že dělají mimikry... :-)

06.01.2022 15:30:27dát kritice tipannnie

Joj, to je dobrej magor :) Ovšem se vší úctou, má na to právo. Ostatně já taky nejsem normální :)

Tip a.

06.01.2022 13:44:35dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky za tip, beede

06.01.2022 13:04:54dát kritice tipbixley
redaktor prózy

stromečku, člověk má v životě různé obsese... :-)

06.01.2022 13:01:191 tipů dát kritice tipstromeček

Fobie přicházejí tak nenápadně.....Moji rodiče se po válce přestěhovali do pohraničí, do domku, který nějaký čas používala americká armáda. Mimo jiné tam zbyla i obrovská plechovka naprosto nezničitelné hráškově zelené barvy. Mé hráškově zelené období trvalo až do dospělosti. Ve svém zralém věku už asi umím zacházet se svými běsi, ale někdy přece jen......:-)

06.01.2022 12:55:02dát kritice tipbixley
redaktor prózy

blacki, díky, taky to není matematika! :-))

06.01.2022 12:46:18dát kritice tipblacksabbath

Renato....na trojku to věru není....dávám za jedna:-))))))))

06.01.2022 11:01:54dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Jamardi, díky, ono asi to začalo jakýmsi pubertálním vzdorem proti kantorce, ale nakone si z toho ten Pavel udělal vlastní životní styl... :-)

06.01.2022 10:29:40dát kritice tipJamardi

No jo, Klára si rýpla. A taky, v normální domácnosti by měly být víc než dvě židle, a kde je dát, když ne ke stolu? Díky za příběh, kde se děje to, co si každý hned nepředstaví a přitom je to možné. Jak psala Evženie.....Na druhé straně léčení si bolístek nebo bolesti z citového zklamání je předvídatelné a dokonce ho mnozí doporučují a právě proto si pak dotyční myslí, že na to mají právo a někteří dělají horší věci než někdo s židlí.

06.01.2022 09:58:49dát kritice tipbixley
redaktor prózy

aleši, díky za tip.

06.01.2022 09:58:23dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Evži :-)))

06.01.2022 09:56:501 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

Nikdo není dokonalý a pošahaných je čím dál tím víc.

06.01.2022 09:25:54dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Hihi, mně stačí jeden... :-) Díky.

06.01.2022 09:25:04dát kritice tipAbakus

takže tri tipy by bolo v rozpore...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor