Nikdykde 69 & vůl

Dnes... Když jsi za mnou... Pane? Ty to vidíš že?! Jako flašinet...

Dnes když jsi za mnou zase přišla říkáš mi:

Slávi! Máš tu hroznú zimu!

A já: Kuřátko moje - kdo to říkal?!

Ja! To ja to hovorím!

No...

A chceš zahřát?

Zněla má odpověď.

Áno!

Otočila jsi se zády ke mně v upnuté mikině a kozičky jako dva kopečky a_!

A já Tě za ně málem chytil !!!!!!

V předposledním zlomku vteřiny jsem si uvědomil

ŽE NESMÍM!!!

Že jsi mi sice dovolila Tě obejmout ale že prostě nejsem Tvůj milý...

A tak jsem Tě nakonec chytil jen kol ramen...

Ufff!!!

Bylo to těsné!

A v tom úplně posledním zlomku...

Prolétlo hlívou asi 1 642 826 myšLenek...

Co kdyby mé ruce byly rychlejší než myšLenky. Kdybych je položil na Tvá ňadra... Tak... Co by bylo pak? Otočila by ses a dala mi facku? Nebo bys mě setřásla a povedala: ČO TO ROBÍŠ? A já bych se pak omlouval že jsem nechtěl -i když v duchu stokrát chtěl_stejně jako splynutí našich těl-? A nebo bys setrvala v dotecích...?

To už nikdy nezjistím.

Ta chvíle byla jenom jedna.