Můj Boss (je ledovec) 16.díl

Můj Boss (Je ledovec) 16.díl

Rychle nastoupím do výtahu a zhluboka vydechnu. Už bych to tam nevydržela ani minutu. Vůbec netuším, jak přežiju zbytek dne a co teprve ty další? Pomyslela jsem na cedulku rekonstrukce, kdy jsem si nevšimla, že by na tom někdo pracoval. Jak dlouho to bude vlastně trvat? Výtah sjel dolů a otevřel se. Lila na mě volala. „Akorát včas. Mám hlad jako vlk  a z toho turniketu mě bolí hlava..“  Pohlédla na zaseknutý stroj s nenávistí. „Taky jsem vyřízená. Všechno ti povím, až se pořádně najím.“ Popadla kabelku a přidala se ke mně. Obě jsme se zapsaly do náhradního sešitu docházky a prošly pootevřeným nouzovým vchodem. Na ulici čekáme na zelenou, když se vyřítilo z garáží Danovo auto. Jel dost divně. „On jí snad fakt unesl.“ Houkla Lila a ukázala na Dianu sedící vepředu a snažící se strhnout Danovi volant. Pootevřeným okénkem byla slyšet hádka. „Já tě zašlápnu jako švába. Okamžitě zastav!“ Řvala zrovna Diana a připlácla se na přední sklo, jak Dan rychle zabrzdil, protože mu naskočila červená. Viděl nás. „Dámy pohněte si nebo mě ta lvice sežere.“ Při tom posledním slovu se zasmál a jak přejdeme přidal plyn, až Diana zapadla do sedačky. „Kdo ti dal řidičák ty cvoku!“ A zmizeli z dohledu.  

„Myslíš, že bude v pořádku?“ Lila se chvíli zahloubala, než dala jasnou odpověď. „Jo, i když tohle je nové. Dan se nezdá, ale zřejmě je chytřejší, než vypadá. Diana je nedostupná pro kohokoliv, ale snese vedle sebe jedině Dana. Myslím, že to zatím sama neví.“ Pokrčila rameny a vedla mě do hospůdky nedaleko odsud. „Tome VELKÉ PIVO.“ Barman okamžitě poslal po pultu Lile pivo. „Copak? Těžkej den?“ Zazubil se a dál točil jedno za druhým a servírka je roznášela po lokále. Lila dopila na ex. „Ani se neptej. Budeme tu jíst. Dvakrát specialitu.“ Ukázala na mě a mrkla na barmana. „Jasné. Zuza vám to za chvíli donese.“

„Co si objednala?“ Byla jsem zvědavá a v té chvíli mi zakručelo v břiše. „Neříkej mi Isabelo, že jsi ještě nejedla?“ Došli jsme ke stolku a sedly si. „Ne! Patrik mi snědl svačinu. Je on nějaký stroj na pojídání cizího jídla?“ Lila se trochu červenala, zatím co jsem si stěžovala. Zřejmě to způsobilo to pivo co do sebe hodila. „Bylo to sladký, že jo? To neodolá nikdy a pak je trochu vlídnější na své okolí. Možná sis tím zachránila pro dnešek krk a kameňák tě nechá na pokoji.“ To pochybuju. Spíš mi nedá nikdy klid.  Akorát nám donesla servírka jídlo. Je to vůbec jedlí? Možná bych měla být o hladu. Divně vypadající maso s vytvořenými očky a jazykem na mě skoro mrklo. Normálně se toho bojím i dotknout. Nazelenalá omáčka vypadala jako bažina v které se potápí robustní ropucha. „Lilo co to proboha je?“ Začala se smát, když viděla, jak se na to tvářím. „Delikatesa. Říkám tomu nabíječ. Cokoliv mě zničí a zlikviduje, tak tohle tě zaručeně nakopne. Dej si.“ Nabrala sousto z talíře a vecpala mi to do pusy. Během vteřiny to chci vyplivnout, když ucítím jeho chuť na jazyku. „To je.. lahůdka.“ Vyklopím ze sebe, když se to změnilo. „Pálí. Horký. Vodu.“ Popadla jsem celý džbán, který byl na stole a víc jak půlku vypila, abych uhasila ten požár co to napáchalo. „Je to zabiják, že jo?“ Podívám se na Lilu, která v klidu jedna. „Jak to můžeš jíst? Vždyť mi to spálilo všechny vnitřnosti.“ Koukám se na jídlo a znovu mi zakručí v břiše. „Pusť se do toho. Tu chili papričku máš za sebou. Teď, už to pálit nebude.“ Nejraději bych jí nabodla místo jídla. Nedůvěřivě naberu další kousek na vidličku a opravdu. Doslova fantazie, která se rozpustí na jazyku.

„Tak mi řekni co se nahoře u šéfa děje? Já se k těm informacím moc nedostanu. Patro je pro obyčejný smrtelníky uzavřený.“ Zeptala se, když jsme dojedly a objednaly si kávu a zákusek. „Víš něco o rekonstrukci haly před Patrikovou kanceláří? Najednou přestěhovali můj stůl do jeho kanceláře.“ Lila přestala usrkávat kávu a obrátila se na mě. „Cože se? Rekonstrukce? Vždyť se dělala vloni. Za tím bude něco jiného. Věř mi ani nedali žádnou žádost. Patrik by si do kanceláře nikoho nepustil. Je to prakticky samotář co nemá rád lidi. Neudělala si nějakou chybu? Asi tě chce kontrolovat nic jiného mě nenapadá. Chudinko.“ Poplácala mě po rameni a zakousla se do věnečku. „Nedá se to vydržet.“ Pomalu jsme se blížily zpátky do práce, když u recepce přešlapoval sám velký Patrik. „Co myslíš, že chce?“ Špitla Lila a zařadila se za mnou. Normálně ze mě udělala živý terč.