noční město

záře pouličních lamp

mě oslepila tak

že už nevím,kudy kam

z jihu na sever,či naopak?

slunce zapadlo za obzor

město upadlo do nekonečné tmy

nastal čas spánku a snění

čas,kdy čarodějky kouzlit smí

ve tmě se stávám neviditelnou

můžu tančit,zpívat,milovat

vyřvat si plíce a ztratit dech

aniž bych musela svědomí zpytovat

a měsíc mi šeptá do ucha

to,co už dávno dobře vím

tak směju se a snažím se žít

to jediné totiž nepochybně smím

padá hvězda,něco si přej

říkali mi od mala

tentokrát jsem si tedy přála

abych tu navždycky zůstala