PRůVOD NIKOLI PRVOMÁJOVÝ

Servané masky klaunů v čele s rysy co radost rozdrtí za nimi klidně, nevesele plá roucho tkané ze smrti. Je časem dána neměnná a pevná linka životů. Kamenem věků srocena nám tvrdě píská na notu pocitů pod povrchem bdění že tam, kde končí lidská víra v nárazech bezděčného chvění zahnívá konec Všehomíra. Na mracích šedou linkou dechu podvečer světa, konec dne kreslí bez zbytečného spěchu obrazce noci osudné. Procesí tmavých těžkých vin jak věčná oblast spadová černá své stopy do mokřin ku chtivým vratům hřbitova; šeptejme tedy spolu s nimi (vždyť po slovech už není nic) v souboji s ústy staženými do bledé linky voskovic: Na pažích smíšků zamlklých svou ponurou pouť ukončil syn smíchu, křtitel bezcitných tulák svůdce a přítel víl. Až jeho tělo položí a k zemi v pláč se skloní Smrt znovu sáhne po noži. Kdo ale sáhne po ní?

---