V nouzovém režimu

Dva roky, jako když foukneš,

uvnitř sebe sama jsem starší o několik životů,

vše co mnou prošlo,

náhodná, příhodná, nepříhodná i vymodlená setkání,

rozhovory, nálady, zkoušky

nejsi

nelpím na jméně,

lpím na hlubokém vzájemném souznění,

obrovské zaslepující vášni, touze 

odhodlání 

není

i v bolesti být si vším,

sdílet radost,

strach i oporu

nejsi

na dotek, na pohled, na pocit.

Jsem plná a přesto…

zdá se, že jde o drobný kousek tebe

chybí

chybíš v každém niterném pocitu.