Zima

K ránu mě probudil 

hluk jdoucí volně od ulic.

Jako průhledné závoje víl, 

jako pírka z holubic.

Sníh nám na hlavy padl.

Zamrzly bobule, taktéž i květy

zamrzlo bdění, samota, sny.

Zamrzla slova uprostřed věty

Zamrzly tanečnice s třásněmi.

Taktéž tančící draci listopadu.

Zamrzl vzduch i vítr všemi směry,

a zpěv ptáků teď nerušil klid.

Zamrzly domy, z nichž staly se cely

ze svobodných lidí, trestaný lid.

To tonoucímu zmrzlo stéblo.

Zmrzly nám jehly, náprstky, příze i nitě

Zamrzly kaluže i odrazy v nich.

Zamrzly pavoukům jejich sítě

Zmrzlé jsou kabáty ve skříních.

A Smrti na koni, zamrzlo sedlo.

Slunce se ukrylo za záclonu z mraků.

Stromy své koruny pod peřinou naklání.

A soumrak věz, ta nemoc bez příznaků,

honí mdlé stíny, do nocích, do spaní.

Do koryt slz, i tam dostal se led.

Ne, my nejsme poražení,

ne, to nedostal nás mráz.

Jen jsme sněhem zaslepení,

hřejí nás místa někde uvnitř v nás.

Studené vločky, přec zahřáli svět.