Vzpomínky na lásku

Na pooperačním

ženského oddělení

amputovaných lásek

uvadlé květiny

nepřevoní lidské pachy

 

Bonboniéry hořké čokolády

neuvolní sinalost

strnulých obličejů

 

Bez plesových šatů transcendentna

vysvlečených na příjmu

zůstane jen vnímání

vlastní živočišnosti

 

Oheň života skomírá

jen občas vyletí

pár jisker antidepresiv

do šedých chomáčů spánku

 

Někdy je k zaslechnutí

útržek nejapného vtipu

chirurga z kantýny

 

Mihne se obličej sestry

kterou operatér podvádí

s manželkou

 

Chtěla by jsi jako ryba 

vyskočit z čeřenu 

vytrhnout jehlu infuze

napít se ze Styx

za mřížemi

 

Potom zíráš do stropu

na odrazy vlnek stereotypu

vyhlížíš siluety

leklých ryb v proudu

 

Dáváš si pomalu dohromady

že ve skutečnosti jsi nastoupila

na vlak do neštěstí

do oblasti okupované sériovými vrahy

kde jsi chtěla 

v krokodýlích bažinách 

dobývat smaragdy

 

Až tě propustí

nebudeš už chodit na návrší

dívat se na kopce

jejichž horizont 

láká k překročení

 

Zbyde ti údolí řeky

a v odrazech na hladině

náhražka nekonečna nebe

 

---