Za bouře oddaly se moři
bosé
a z povrchu přelámané z hloubi srostlé
křikem rozkvétají

Přelévají se z hrdel do srdcí
jako tekutý obsidián
a z prázdnoty třpytu plné
křídel zlatých stříbrných

Slova jsou vlny i útesy
daleko suché kmeny bílé vyplavené
a sirény provazy deště splétají
pradivoké