Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žalozpěv z místa, kde jsem tě viděl naposledy. Dvě hodiny v noci.

14. 09. 2022

317

Autor

mrstnym

Město

Prší

Město je jako rozleptaná tkáň

Noční Národní

Kde jsem kolikrát Narozen

jednou zemřel v slzách

A jak velkých?

Můžu to říct Ta moje láska

jako něco zalitého v pryskyřicí

Noc mi tě bude navždy připomínat

jako když zavíráme oči před pravdou

Vlastně ani nevím proč

Mám tě tak zalitou

Ještě to trochu bolí

Napsal bych ti dopis ale nic

bys v něm neviděla

aspoň nic dobrého

Protože jsi mou abecedou

(proto mi to asi tak dobře

nebásní

nemířím totiž k ničemu

a z ničeho již nevycházím)

— jsi má celá rétorika

Vlastně už nic nečekám

Le jour d’avant je brzy opomenut

Ještě to trochu bolí

(Akorát na slzy

velikosti Mariánského sloupu

— nebo tak něco)

Ale to nic

Už ti stejně nestíhám

To nic

Město je jako já

vodou rozleptané

5 názorů

Benetka

12. 10. 2022

Dát tip

Nacházím se v tom. Jenom bych to neuměl takhle hezky napsat...

je to sice na můj vkus docela bolestínský, ale jinak mě to bavilo číst... představuju si člověka se zlomeným srdcem, kterak píše báseň pod pouliční lampou... ach. jako by mi bylo... sedmnáct. anebo třeba sedmdesát. to je jedno; univerzální platnost v každým věku. ještě jednou ach.