Postrach tramvajových vagónů

děkuju ti, mé pondělní ráno
že stál jsem na tý stanici
já už ve věku
však kolem samý zajíci
každá svoje rámě, prostě k vzteku

nastoupil jsem do vagónu
kraťasy a růžovou košili
na nohou bílý kecky
v Praze už jen já a dva to nosily
stříleli po nás třešňový pecky

já přelétl vagon zrakem
nemohl jsem  ji nevidět
pohled měla rozechvělý
každý moh' by mi ji závidět
já tušil že dnešek bude skvělý

nejdřív utekla mi zadními dveřmi
však vzápětí nastoupila znovu
a civěla mi na nožky
vzala mě za ruku a jen tak prohodila:
"teď už ti chyběj jen Mickey Maus ponožky...""

'viděl jsem tvůj pohled zasněný
hned jsi věděla že já jsem ten tvůj on'
byl jsem čerstvě oholený
všude kolem voněl pitralon
odpuzoval komáry ale přitahoval ženy

na další zastávce
kam tramvaj nás měla dopravit
vzala mě k sobě domů
však než stačil jsem se upravit
už rvala ze mě všechno dolů

já rád v tu dobu jezdíval tramvají
a viděl mnoho zasněných pohledů
pak ale chtěl jsem dívku ne jen na neděli
a já zamiloval se do ženy
do ženy s kterou oba jsme stejně zněli

a tak čas běžel
skončila éra kraťasů a růžový košile
pitralonu a Mickey Maus ponožek
vím, tehdá oblékal jsem se pošetile
mý ponožky stačily by i pro stádo stonožek

jo tehdy jsem byl fešák
od pěšinky až po podrážky
zahalený oparem pitralonu
růžovou košily a Mickey Maus ponožky
postrach tramvajových vagónů