Krtek a kalhotky

Ahoj vnuci. Poslední dobou jsem psal pouze děsivé příběhy nevhodné pro vás. Dnes to ale změním a napíšu pro vás speciální povídanku jménem pohádková vyprávěnka o krtkovi a kalhotkách, která bude velmi zábavná a poučná. Připravit na čtení, pozor, teď!

 

Byl jednou jeden moc nádherný les plný stromů, šišek, pařezů, barevných kytiček a taky různých zvířátek. Kromě běžných lesních živočichů, jako jsou srnky, daňci, lišky, sojky, zajíci s králíky, veverky, jeleni, losi, kočky divoké, bažanti a medvědi, zde žili i velmi malí tvorečci, například plši, rejskové, myšky, hraboši, lasičky, kuny a dokonce i mravenci. Uprostřed lesa byla moc pěkná mýtina s vysokou borovicí uprostřed, za touto mýtinou se nacházela lesní školka a pak les končil, začínalo pole a vedle pole stálo město složené z panelovitých domů. A v jednom z těchto domů bydlela mladá stará panna žena Líba co měla 57 let.

 

Žena Líba byla velmi fintivá. Představte si, že než ráno vyrazila do práce, tak si nejdřív celých dlouhých patnáct minut omalovávala obličej ženskými malovátky jménem šminky. Barvila si pysky typu rty, líčka, obočí, nos, takovou speciální drahou tužkou zamazávala všechny pupínky i póry, protože bez toho si připadala hrozně škaredá. Když byla namalovaná, oblékla si vyzývavé oblečení jménem růžový svetr s nadýchanými rameny a skládanou sukni pod kolena, teprve pak opustila dům a pyšně kráčela do práce jménem sklad čalounického zboží, kde byla zaměstnána jako skladnice.

 

Jednoho dne přišla sobota, což je den, kdy se nemusí do práce, pokud ovšem nejste třeba lékař s MUDr. před jménem a nemáte zrovna službu. Protože Líba lékař s MUDr. před jménem nebyla, mohla klidně zůstat doma a tak to taky udělala. Sedla si na gauč, asi tak přibližně zhruba hodinu koukala do zdi a pak ji napadlo, že je to velmi velká nuda a že by si mohla třeba vyjít na procházku.

 

Tak to tak udělala. Namalovala a oblékla se úplně jako kdyby byl všední den a vyrazila ven. Chvíli kráčela kolem svého domu, pak ale odbočila a začala šplhat na haldu stavební suti, která se na tom místě nacházela už od roku 1988, takže byla zhusta porostlá trávou. Když stanula na vrcholu, jala se rozhlížet do okolí. Dívala se na město i nedaleký les s mýtinou a borovicí uprostřed i na sklad čalounického zboží.

Milí vnuci, nyní jste asi velmi nervózní a říkáte si, kde jsou, pro pána Jána, ten krtek a kalhotky? Nebojte se, za chvilku to přijde.

 

Líba se tedy rozhlížela, když v tom se to stalo. Najednou jí ujela noha a začala z haldy suti klouzat dolů po pozadí. Jak měla na sobě tu skládanou sukni, která se na procházky vůbec nehodí, tak ta se jí tím sjížděním vykasala a došlo k obnažení ženských slipů jménem bílé kalhotky. Líba s křičením jela dolů a kalhotky se jí hrozně znečistily trávou. Zezelenaly a byly škaredé. Líba s pláčem utekla domů, převlékla se, sedla si na gauč a fňukala.

 

Pak dofňukala a řekla si, že to vypere. Nejdřív zkoušela kalhotky prát v umyvadle pomocí prášku, ale vůbec to nepomohlo, zůstaly poskvrněné travní zelení. Poté na ně použila savo, ale ani to nezabralo. Byla z toho opravdu moc špatná, jak to byly její nejoblíbenější bílé kalhotky na světě. Znovu začala fňukat a jak fňukala, tak si všimla, že dole pod umyvadlem stojí krtek.

 

Líba krtka vzala, chvilku si ho prohlížela a pak ho nasypala na kalhotky v umyvadle, protože to nebyl krtek zvířátko ale krtek louh jménem hydroxid sodný na čištění potrubí. Došla do kuchyně pro konvici s horkou vodou a kalhotky posypané krtkem polila. Myslela si, že krtek zelené barvivo odstraní, ale to neměla dělat. V umyvadle to začalo bublat a syčet, vyvalila se pára a taky létaly žíravé kapky, které na co přistály, tak propálily. Mnoho jich přistálo na tapetách, ručnících a tak vůbec, nějaké taky bohužel přímo na Líbě. Zejména na jejím obličeji, dekoltu a rukách.

 

Líba vřeštěla hrůzou, uprchla z koupelny pryč do kuchyně a tam se začala polévat citrónkou, aby se louh zneutralizoval. Trocha citronky se jí ale dostalo do očí, což moc štípalo. Nyní musela Líba pro změnu zneutralizovat citron v očích. Poslepu sahala po poličkách a hledala dózu s jedlou sodou, nahmátla ji a sodu si nasypala do očí. Jenže se moc spletla, jak neuměla vůbec číst pomocí bříšek prstů. Soda nebyla soda ale pepř.

 

Chudák Líba kvílela čím dál víc. Potácela se bytem sem a tam, volala o pomoc a nakonec poslepu dotápala zpátky do koupelny, kde bylo umyvadlo plné horké žíravé vody bez kalhotek, protože ty se zcela rozpustily. Líba, celá popletená, uklouzla na vlhké podlaze a rukama padla přímo do louhu. Došlo k okamžitému poleptání a vzniku děsivých pařátů, jaké obvykle mívají čarodějnice.

 

V tu chvíli se ale rozletěly dveře a do bytu vtrhl muž dobrovolný hasič jménem Milan mladý 72 let, který bydlel o patro níž a slyšel ženský křik. Jakmile Líbu spatřil, pochopil, co se stalo, rychle ji ošetřil, oči jí vypláchl čistou vodou, Líba své vypláchnuté oči hned otevřela, spatřila Milana a moc se do něj zamilovala.

 

O pouhých šest let později byla nádherná svatba a nevěstě Líbě to moc a moc slušelo, protože jí v nemocnici ty děsivé pařáty uřízli a na pahýly namontovali moderní a slušivé pirátské háky.

 

Tak a to je všechno, zazvonil zvonec, pohádky je konec, jestli neumřeli, tak žijí dodnes a pamatujte si, milí vnuci, že s krtkem není vůbec žádná legrace a z toho důvodu je obvykle v láhvi se speciálním uzávěrem, který vy ani já starý člověk neumíme otevřít, abychom si nějak neublížili a nemuseli jsme mít pirátské háky místo rukou.

 

Ahoj!