A hrdost není pýcha

Hrdosti plná chvíle zhasnutě potemnělá

pýchou jsi celá, trnistá jedovatě

a pusou svatosvatě v holé káravosti.

Zlosti jsi vděčná za sebe vyjádření.

Když změním svůj úhel a přečtu si tě,

obrany sítě vidím víc než cokoliv;

vliv bolesti na trpké trmácení za vlastní cenou.

Obrněnou, vím, k té tvé licoměrnosti

ctností zůstat by bylo, leč pokora

shora ani zezdola nebyla mi dána.

Tak i já sama často píšu v pýše.

Polibek smíru nebyl by?

Nastavím obě tváře.