Silenko. Pořád přemýšlím nad tím Dobiášem. Uniká mi, žel. Snad jen štěteček ze zaječích chloupků. Never more. 

pořád u toho bachařova syna přemýšlím, kdo je bachař - něco jako Kdo je na druhé metě ... :) super místo ve spojitosti s budíkem duše, tam už jdu tolika cestama, že se někde i potkávám - ale už se ani nepoznávám :)) Tahle se ti teda povedla. Dobarvený čaje, paragrafy, hlad z Daliborky , normy těch normálních a zoufalou bezpracnost, kterou si zároveň přeješ a nepřeješ - nedokážu žádnýmu dítěti rozumě vysvětlit. Možná jen to ticho:) - že neumím vysvětlit to, co na mě nefunguje, když nevím, jak vlastně funguju ... třeba to vlastně všechno funguje! :D

Tak jen, abys věděla, jak na mě tvá slova působí

pro mě (jako ovykle) trochu šifra, ale víš jak jsem na tom s chápáním metafor. takže dodám jen asociaci: modlitební knížka - bachař - zákony, paragrafy - - - pokrytectví církve (resp. některých jejích činitelů a příslušníků) i jiných institucí a organizací, spolků a sdružení slušných lidí a spravedlivých matek a podobně, který propagují "ty správné hodnoty". muž a žena a jasně dané úlohy. ehm. 

ráda četla. zneklidňující. a musím říct, že i trochu nepříjemný.

Asociace:

Waldmuller - Die Erwartete 1860, obraz dívky s motlitební knížkou, která se jeví jako mobilní telefon.

Prodaná nevěsta a Ema Destinová v New Yorku - když se hraje Zkrocenka (úsměv) - může být hrána i Prodanka?

Daliborka a housličky, srdéčka zmámená.

_

Vídám máslová lejstra. Rozvodů, úmrtí, mocí... překládaná. 

Říká se: Má máslo na hlavě. Je průhledný jak papír od másla. Kroutí se jak paragraf. 

Storna prapůvodních úmyslů. To je tak báječné. 

....

Wake up call duše. Ach, má rána.

Muset.

Honem, zvoni, hluk. 

ze zvířecích šlach preparovat jednotlivostžíně. A těch norem! Zašišlat

...tady jsem jen povzdechla...

Sil, co na to říct? Je to tak! .)

Rem, a že děkuji za reakci. Jsi skvělá.

Norskij, leda bychom ho zdrbli. A to je pozitivismus, do toho pokud možno nejdu. (PS. jasně, že si tě překládám)

Egil po tvých verších možná zavrní

U snídaně, ano, chvilku po probuzení... Trefný. Ticho, které nerozliší. Už ta první je neklidná, ale dál? To všechno by se člověku mohlo honit hlavou, než vstane... sled myšlenek, panika. V době, kdy člověk pořád něco musí (a když nemusí, cítí se ztracený). Společenské požadavky (jak to má vypadat, návod na štěstí, rodinné štěstí). Skvělej začátek a výbornej konec... Chápu... zřejmě jen napůl. (A málem mě to zabilo)