chvála Nezvalovi

Chvála  Nezvalovi…

 

Proplouváš Vltavou smísenou  se  Seinou,

která  v ní  utonula jako  ta cizí  krásná  dívka.

Pod mosty,  žebry  města  posvátného

a  mocně dýcháš a chytáš se  za  srdce,

rozléváš li  do sklenek  a  vět

ten prapodivný  tep.

Vytíráš chlebem  talířek,

plný písmen  a  slov

a  vše  to  zvolna  piješ a  pojídáš,

aby  to  v tělech strávené vydalo na  život.

Život i  smrt,

vodu i krev,

sperma  i alkohol,

po  pásmech…

 

A Praha má  rovník  a rovník  Prahu,

v prokleté  duši kancionál zní

a  taky  fuga, kouzelná  flétna  i jazz.

A  židovské a  germánské pod  vládou slovanskou?!

Yes!

Koktejly  ďábelské,

alchymisté  i  studenti

a šlapky a  vojáci,

božské  nespravedlnosti,

ale  lásky  je  víc!

Oh, l´Amour….

 

Každá  kostka  dlažební

je  šémem  k tomuto městu,

králům i  zmizelým,

rabínům  vstoje  pohřbeným.

A moje  bábi Marie,

rozená  v  roce šestnáctém,

celý život  žila na tomto  místě,

v jednom  domě, v jediném  městě

a  přesto  v sedmi  státech…

Rozbité  20.  století,  posrané  století.

Lépe  jej přeskočit

a  odepsat  v  božím  účetnictví. 

Infarkty  vlastních  dějin,

ach,  to je  naše…

Samý  romantický  patolog 

a  nižší  princip .

Zvířata chtějí  jíst  první. 

 

To lze  jen  tady,

v srdci  Evropy,

kde  se  my  znovu  a  znovu  zmlazujeme

a oplodňujeme sami s sebou.

Protože Praha je diamant

toliko světem rozrytým,

až  průzračným  jest

a  bez  kazu.

Praha je hot  i  čehý.

Praha  je  všechno i  nic.

Praha je  i není.

Praha  je  bez  času……

 

---