Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonec
27. 06. 2002
2
0
962
Autor
Sopranek
Rozšklebená tvář vysmívající se ubohému vědomí
nelze uniknout.
Zavřít oči
nevidět
zacpat si uši
neslyšet
zklamání prostupující celou duší
necítit.
Pohřební zvony provázejí romantické ideály při smutném rozloučení,
zklamaná důvěra uniká mezi prsty a už se nevrátí.
Rozum se pere s rozbolavělým srdcem,
myšlenky bodají jak ostré jehličky :
zamilovaná a věřící
zklamaná a odpouštějící
hloupá a naivní...
tak a teď to máš, lidi se nemění
ju, někdy se nemění....jako celek jsou stejní, ale uvnitř celku je to jako v elektrárně...občas je potřeba vstrčit tyče, aby se reakce zastavily...nebo pozastavily....
ježíííš, co to kecám