Kamarád

Když poprvé zvedla jsi své řasy,

pochopil jsem, že život mi nedal dosud nic,

když políbil jsem Tvoje platinové vlasy,

nepoznal tiše závratné výše víc………

Jak mohl jsem dýchat týdny, měsíce,

prach špinavých a zašlých cest,

bolesti lidí, zloby a pepře směsice,

umělé stíny velkých měst.

Já blázen žil v naději,

že má mne alespoň trošku ráda,

podlehla prvnímu,

jenž ukázal jí záda,

je to spíš povídka než báseň,

je kamarád,

přemohla jej vášeň,

bohužel k Té, co měl jsem rád,

jako sankci trestní,

mohl jsem použít jeho ženy,

je kamarád,

bez hodnoty, bez ceny…..