Pan profesor

Po desáté hodině přišel přednostně " na řadu " pan Špidlík, bývalý lékařčin profesor matematiky, usměvavý bělovlasý staroušek, již několik roků ovdovělý. Jako vždycky oznámil sestřičce, že paní doktorka Radka byla nejlepší matematičkou třídy a s neskrývanou radostí se usadil na " židli pravdy ". Jako vždycky si přišel nechat změřit tlak, poslechnout srdce, pro recept na Cardilan a vitamin E, ale hlavně popovídat.

" Děvčátka, já tady u vás vždycky omládnu ", sděloval radostně. " To je vám taková úleva, když se za mnou zavřou dveře od čekárny a já uvidím konečně někoho zdravého...", usmíval se a bylo vidět, že se mu povídá moc dobře. Lékařce i sestřičce bylo také fajn. Na pana profesora se vždycky těšily. Bylo zajímavé, že vždycky odhadnul přesně čtvrt hodiny, kdy končíval svůj milý monolog.

Dnes jej ale uzavřel nezvyklým způsobem : " Raduško, dnes bych na ten recept čekal nejraději... až do večera....".