Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Za mnoha horami,
za mnoha lesy,
za mnoha řekami,
daleko - kdesi,
žil jeden zedník
a ten měl syna,
a jeho syn
- čí byla to vina ? -
chytrostí zrovna neoplýval
a tak si po večerech písně zpíval.
I zaslechla ten zpěv dívka spanilá,
a tento zpěv si oblíbila.
A jak to tak bylo za těch časů,
zamilovala se do toho hlasu.
Nosila živůtek z modrého saténu,
a většinu času trávila v harému.
V harému jednoho mocného krále,
no... jak bylo to dále,
říkat vám raději nebudu,
neb´ nechci sklidit ostudu.
Takže ten syn - zedníkův, myslím
dojídal zrovna své raní müsli,
a dopíjel svou kávu s lógrem
když oslovila ho žena v modrém :
"Buď zdráv synu zedníkův !
dnes moc práce není,
ráda bych připravila pro tě potěšení !"
Však po těchto slovech chlapec jen seděl,
a jak bylo zvykem do blba hleděl.
Dívka - již trochu v rozpacích,
po druhé s otázkou k němu se obrací :
"Nuž tedy : tak zní má nabídka.
Bojíš se snad, že ti opadá omítka ?"
Jeho oči se stočili na ni,
však ani teď nechápe její přání.
Žena - nyní již značně nervózní
předkládá návrh vskutku monstrózní :
"Nechceš si zedníčku trochu povyrazit
a nástroj svůj dlouhý do mne vrazit ?"
Mladík teď souhlasí deseti všemi,
popadá lopatu, bodá do ženy.
Žena se kácí v kaluži krve,
a chlapci dochází nyní teprve,
co vlastně žena po něm to žádala,
bylo však pozdě - k nohám mu skonala.
Žena tam leží, nad ní mladík bodrý
a k zemi snáší se satén - ten modrý.