Oranžová koule

Oranžová tečka na obzoru v dálce,

zvětšuje se, vnímám jak začíná růst,

teď... míček na ping-pongové pálce,

vypadá legračně, vyloudí jen povzdech z úst.

A najednou... obrovská líná koule se valí krajem,

strnulost střídá úsměv, svalem už se nedá hnout,

myslí mě letí, že srazit se s ní nemám zájem,

co mám dělat, jak ten strašný film přestřihnout?

Spolkla mě bez výstrahy - tiše, přitom sladce,

uvnitř samá šťáva a ve stěnách bílé tečky,

líznu si, hmm tohle já nejraději přilepený na oplatce,

kapky na řasách, třásně zdobí koberečky.

Je pryč, slza v oku, chtěl jsem jí dát něco na revanš,

vždyť mě naučila, jak krásné je... protančit skrz pomeranč.