Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Karlův zpěv

19. 11. 2002

1349

Autor

pamadeus

To jsem psal v 13 letech, ve tři ráno v horečce..

Karlův zpěv Stalo se to jednoho krásného srpnového rána, bylo to přesně takové ráno o kterém se sní za dlouhých zimních nocí. Karel se jako vždy procházel svou nekonečnou zahradou s jezírky, vodotrysky a dalšími kýčovitými scenériemi, jakoby vystřiženými z doby Ludvíka čtrnáctého. Dnes si ale nevšímal zpěvu ptáků a šumění stromoví. Jenom tak se potloukal se zamyšleným pohledem směřujícím kamsi do neurčita a v očích měl výraz dávno zapomenutého hrdiny. Díval se a záviděl. Když v poledne umíral, sedl si k němu anděl a vyprávěl o slunci, duze, měsíci a bohu. Duha byla tuze krásná, podobná Marii. Když ji mokré slunce vyzvalo k exibiocionismu, natáhla se přes celé nebe a spektrum barev zaznělo tak silně, že většinu lidí na zemi oslepilo a tak se zdálo, že tehdejšího večera zhasly hvězdy. Když slunce vidělo tu hrůzu , rozplakalo se hlubokým zármutkem, jaho slzy se nestačily vypařovata padaly k zemi. Závistivý měsíc vše pozoroval, byl ještě bolavý od Ámstrongových kopanců, schoval se za Zemi až do úplného zatmění. Bál se hořícího Slunce a hloučku skandujících fotbalových fanoušků."Proč má duha tolik barev , proč je slunce zářivé a já jsem jen němý stín " Pomyslel si. Anděl odletěl, Karel vstanul a plakal. Nikdy jsem ho neviděl takhle mžít. Začal se modlit tak intenzivně, až se jeho překrásná zahrada vznesla do nebe a prosila o odpuštění.V tom procitl Bůh a zvolal mír.Vznikla temná noc podobná snění. Planety v ní se seskupily a začaly zpívat molovou symfonii. Byla to Boží skladba, dokonalá kombinace tónů a harmonie, dobra a zla. Karel byl rád a konečně přestal plakat. Měsíc tuhle melodii dlouho znal, byla to tatáž skladba, která ho před časem pohltila a vrhla v nepřekonatelnou samotu. Nesnesl ji déle poslouchat a utekl do útulného stínu bezpečného vesmíru. Hvězdy souložily v brutálních orgiích. Od té doby už Karel neumřel a je rád ,že je.Jeho klasicistická zahrada se už nikdy nevrátila. Sloužila teď jiným a uvrhovala je v skrytý smutek. Duha se barevně protahovala, Slunce se opalovalona na obloze a Bůh zase spal, svět byl opět nespravedlivý, a tak se měl měsíc šanci vracet alespoň v noci, zpívá Karel dál.

Amadeus

08. 10. 2003

Dát tip

Kdyby bylo všechno jinak, četl bych to dávno. Ale nikdy jsem nedržel v rukou nakou Syrdarju ani Amudarju, takže se nemohu divit. Otevřenost je stejná přetvářka jako uzavřenost - nemluví se o komunikaci, ale jen o postoji. Horečka je v ledasčem podobná intoxikaci, protože je TAK tělesná. Takže je to vlastně hezký výlet...