S poděkováním Zimní Královně

S poděkováním Zimní Královně

Už déle než rok nevím,

jak chutná polibek

a dotyk ženské pleti,

co připomíná ráj.

Když prsty měkce hladí

šíji a zátylek,

jsi jako malá Gerda

a já – zakletý Kaj.

         — ~ * ~ —

Tmu prosincovým ránem

Tvůj úsměv prozářil.

Já nečekala plamen

ze rtů Tvých na tváři.

Já nevěděla, smím-li

žít Tvými doteky,

když oba dobře víme,

není to na věky.

A za tu krátkou chvíli,

kdy líbat jsem Tě směla,

když jsme se rozloučili

tmou jsem se rozbrečela.

Z těch slzí každá dozná

záměnu, kterou hrajem.

Vždyť já jsem Tvoje Gerda

a Ty, snad, kéž…, mým Kajem.