Hvězdičce

 

Nikdy jsem neznal lásku, snad až teď

Smutku a depresím tak vznikla pevná zeď

Když smutno mi je, když ztrácím se v mlžném oparu

Pomyslím na šťastnou Hvězdičku, na roztomilou Kláru

Srdce tepe, oheň žilami se valí

Vzpomínky na okamžiky, kdy jsme se smáli

Její fotky zaryté do moře neuronů

Vypálené v buňkách, kde zapomenout nemohu

Kdyby se cokoliv stalo, kdyby do ní někdo zaryl dráp

Skrz gejzíry jeho krve, pražené vnitřnosti, my budem se smát

Však kdo by se odvážil, ve městě pána stínů

Snad jen blázen zhynul by, když napadl vílu

 

 

Možná jsem jenom stín, však nepatřím mezi loutky

Snad ani mezi lidi, lanka jsem přeřezal, pokořil choutky

Kdys byl jsem mocnější, kde však nyní chybí síla

Tam trumfy v kapse mám, když v mysli tančí víla

 

 

Klárko, tys štěstí mi dala

Když v zlosti se utápěl

Smrt a špatné dny odehnala

A mému životu změnila směr

Děkuji ti za vše, milá Kláro

Že dalas stínům více, než kdy bylo dáno

Nemusíš mít strach, že změní se mé direktivy

Vždyť nejen tebe, ale mne též stráží stíny

 

 

 

 

 

 

Možná jednoho dne se ve tmě ztratím

Neboj hvězdičko, já tě hlídám, já se vrátím

Dlouhé stíny, ostré nože, neviděn

Na kytarových tónech, neslyšen

Svět točící, zlost tlačící

Na smrt běsnící, s vlky vyjící

Vedle tebe a snad už nikdy sám

Miluji tě, ale nevím, jak milovat mám

 

Tanečník Stínový

Nikdo nenapoví?

---