Ženy za pár stovek II.

II.

            Půl osmý a já jsem ještě v práci. Pořád někdo volá, editoři, vedoucí sekcí, známí… Už mě bolí oči od toho neustálého zírání na obrazovku laptopu. I když jsem byl dvanáct hodin v kanceláři, měl jsem chuť na sex. S Darinou jsem spal naposledy před týdnem, do noci jsme v práci dělali na nový grafice našich novin, a když jsem přišel domů, už spala. Taky proto se mi nevyplatilo si ji vydržovat. Co teď? Kouknul jsem se na hodinky, půl devátý. Kašlu na to. Zaklapnul jsem laptop a pohodlně se rozvalil ve své kožené židli. Pak mě to napadlo. Připojil jsem se na internet a prohlížel stránky nejrůznějších privátů. Velvet klub – to je ono, mladý pěkný holky a… hm, tahle Ivanka, ta se mi moc líbí. Bylo tam telefonní číslo. Vytočil jsem ho a čekal jsem, kdo to vezme. Nikdy jsem za peníze s nikým nespal, teda pokud nepočítám Darinu, ale na návštěvu erotickýho klubu jsem se nikdy moc necítil. Ani jsem neměl důvod tam chodit. Nemohl jsem si na nedostatek příležitostí stěžovat. Řídil jsem se však heslem, že zkusit se má všechno a tak jsem přeci jen s podobnou myšlenkou už nějakou dobu koketoval.

„Slečna Ivana,“ ozval se z telefonu příjemný hlas, který mě vytrhl z přemýšlení.

„Ahoj Ivano, viděl jsem tvý fotky na internetu a moc se mi líbíš. Myslíš, že bych se mohl u tebe tak na hodinku stavit?“

„Jasně, můžeš přijet…. ehm…

„Tomáš,“ zodpověděl jsem otázku, která vysela ve vzduchu.

„Můžeš přijet ke mně na privát, je to na Vinohradský 1547/45, ostatní dohodnem až tady, jo?

„Fajn, v půl desátý jsem tam, zatím.“

„Jo, zatím.“