Jarní

Znáte ten pocit, když na všechny a všechno leze jaro?

Sluníčko nestyda si stele duchnu z mraků
a zemi ukazuje nahý bílý tělo.
Líně se protahuje (zcela bez rozpaků)
a dole vše co žije jarem zfamfrnělo .

Tak třeba za lavičkou, v trávě svěží barvy,
čuchaji roztouženě k sobě mladý krtci,
na pouti u Matěje tlustý moučný larvy
hledaj si šťastnej domov v perníkovym srdci.

V záhoně se salátem zase čtyři šneci,
vytáhli z pod ulity svoje slizký těla,
i když jsou bezpohlavní , dělaj stejný věci,
jak jiná zvířena, co větší štěstí měla.

A holky vyměnily uniformní džíny,
za sukně sahající ztěží pod zadeček,
co sotva zakrývají roztoužené klíny.
Jen já tu pořád stojím, jako pitomeček!

---