Kde asi pramením?

Já - lidský člověk
jsouce horizontem mezi radostí
nevěčný nevděčník
odděluji oddělen
kráčím po mnoha cestách
s hlavou plnou
prázdnotou mysli

Prastarost mého nádechu
zkřížená s jedinečnou touhou vydechnout
a nezůstat nic dlužen...

...potřebuji velmi nutně
něco naprosto nepotřebného...

Odnímám šelest šepotání
a láskyprázdné tělo
nesmírnost ticha rezonuje
opírá se oPravdu
zapomínám a ustupuji
zmenšuji se
mizím
jakobych nikdy ani nebyl vysazen na kolotoč
všech barev života
TEĎ
láska splývá s nadějí
bolest s časem
tma s světlo
Jen Jednota!

Moje duše touží, Existence
po prameni čisté vody
který napojí
žíznivé jezero mého Bytí.