Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

LÉČKA.

20. 10. 2003
0
0
1902
Autor
fungus2

TATO POVÍDKA NEPŘÍMO NAVAZUJE NA POVÍDKU:RANNÍ HLÍDKA.

Na travnatý povrch polního letiště dosedlo dvoumístné letadlo F.E.2. Z něho hned po zastavení vyskočili dva letci.

„Zavolám na naše letiště, že budeme na oběd tady.“ Řekl poručík John Nyvlt a namířil si to k jedné budově na okraji letiště.

„Doplňte nám jen palivo.“ Sdělil mechanikům nadporučík Ralp Smithers a sundal si leteckou kuklu.

„Ale to jsou k nám hosti.“ Ozval se o něco dále stojící muž v leteckém oděvu.

„Nazdar Clarku. Zase po delší době jdeme ochutnat vaší kuchyni.“

„Jak bylo nad zákopama?“ Otázal se nadporučík Clark Walker.

„Byl klid. Jeden Hun asi řídící dělostřeleckou palbu vzal do zaječích sotva nás zahlídnul.“

„Hele, po oběde se chystáme na akci. Máme v plánu něco jako past na Huny.“

„Cože?“

„Jedno letadlo by letělo osaměle na hunský straně zákopů a pár by jich bylo ve výšce v záloze. Pokud by nějaký Hun či Hunové chtěli dosáhnout snadného vítězství, tak ti co budou nahoře se na ně vrhnou a bude vymalováno.“

„To není špatný nápad.“

„A chceš nám tím naznačit, že my dva bychom měli být  kdyžtak tou návnadou?“ Zeptal se přicházející John.

„No, pokud by jste se toho chtěli zúčastnit, tak by to bylo fajn. Vezmu ještě sebou čtyři zkušený piloty a mohlo by to vyjít.“

„Pokud se ovšem nějaký Hun do té léčky chytne.“ Zkonstatoval Ralp.

  Po obědě šestice letadel rámové konstrukce s motorem vzadu vzlétla k obloze. Oni dva tedy začali hrát roli návnady,  zatímco pětice jednomístných letadel D.H.2 letěla výše za nimi.

  „Jsem zvědav, jestli tahle léčka bude mít úspěch.“ Řekl John ve svém kokpitu, který se nacházel před kokpitem pilota , v němž seděl Ralp.

„Pokud se na nás nějací Hunové vrhnou, tak doufej, že ti nahoře udělají totéž dříve, než nás pošlou na věčnost.“

  Minuty ubíhaly. Kromě černých chomáčků kouře, které znamenaly palbu německého dělostřelectva nic jiného na obloze poseté několika oblaky nebylo vidět. John bedlivě sledoval vzdušný prostor a ve velké dálce zahlédl dvě černé tečky. Brzo i ony zmizely. Na takovou dálku nebyl schopen rozpoznat, jestli se jednalo o německé či britské letadla. Po chvíli se však na opačné straně oblohy objevil osamělý bod, který se pozvolna zvětšoval.

„Hele, něco k nám letí.“ Řekl a v kokpitu vstal, přitáhl si k sobě přední kulomet, načež jej zahřál krátkou dávkou. Tečka se začínala zvětšovat. Netrvala to dlouho a rozpoznal dvojplošník, který stále letí jejich směrem.

„Hele, to bude Albatros na výzvědách.“ Sdělí Ralpu a ten poté letadlo stočil přímo směrem k německému letadlu. Dvojmístný průzkumný Albatros neustále letěl nezměněným směrem.

„Buď je ten Hun za kniplem slepej a nebo chce na nás zaútočit.“ Míní John.

 Albatros pojednou prudce změnil směr letu do strany. Ralph zvyšuje rychlost a pokouší se ho stíhat.

„To bychom mohli zvládnout i bez těch nahoře…proboha Fokkery!“ Vykřikl John při pohledu do výše, kde se mu naskytl pohled na čtveřici  jednomístných stíhacích jednoplošníků. Oba si ve zlomku vteřiny uvědomili, že Albatros byl stejnou návnadou jako oni.

  Ralp stáčí letadlo do úhybného manévru. John pálí z předního kulometu na první dva Fokkery a zároveň postřehne záblesky v jejich přední části. Pak zaslechne mlaskavý zvuk dopadajících kulek na křídla jejich letounu. Ralph provádí další manévr. Opřen zády o přední kulomet střílí John ze zadního kulometu. Přitom se v jejich blízkosti mihne Fokker, načež přechází do vývrtky a mizí v prostoru pod nimi. Není čas sledovat jeho další osud. Při dalším manévru málem vypadne z kokpitu ven. Jen tak se udrží a mění další prázdný nábojový zásobník za plný. Na scénu  poté vlétává pětice D.H.2. Kolem nich se míhají manévrující letadla. Dva Fokkery se řítí vzápětí v plamenech k zemi. Náhle je po boji. Na obloze se rozplývají pozvolna dva sloupy kouře.

 „Tak to bylo o fous!“ Zkonstatoval Ralp.

„Zatraceně, málem pro nás platilo: Kdo jinému jámu kopá sám do ní padá.“ Mínil John a zhluboka si vydechl. Šestice letadel brzo přeletěla britské zákopy.

 

 


johanne
23. 02. 2004
Dát tip
to máme všichni =)

fungus2
23. 02. 2004
Dát tip
No asi ano o))) Aspoň většina.

fungus2
18. 02. 2004
Dát tip
Děkuji. No mám stále co vylepšovat.

johanne
17. 02. 2004
Dát tip
jo, opět je to fajn v porovnání s tvými ostatními leteckými povídkami - dost často opakuješ některá slovní spojení "mlaskavý zvuk kulky", "černé chomáčky kouře", "krátká dávka"... no, je asi těžký hledat pro stejný věci nový pojmenování, ale určitě to jde :)) a mravní poučení na závěr? spíš to ruší :o tedy aspoň pokud jde o mne :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru