Jen

Něco jsem slíbila:-) A tak doufám, že Ten, jemuž je to věnováno najde své jméno a pochopí. Slova jsou kostrbatá lépe by bylo mlčet, avšak když už se pokouším o nemožné... 17.6.08 - oprava formátu

  Verše Tvé jsou jak sluneční pohlazení, jindy najdeš jen studená mlžná rána.
Když jsem je četla, bylo mi - smutno, srdce zabolelo, a asi necítím to sama.
Přesto, víš, kolik jsi nám jimi dal! Nevěříš? Přečti si je v tichu znovu sám.
pÍseň, jež srdce Tvé s Tvou duší zpívá, těžko je do lidských slov vplést,
je jako voda nezkrotná, dravá, živá... Někdy potůček hravý, pak vznešená tichá řeka,
najednou vodopád, který svou výškou leká.
 Tak ráda čtu tvá nespoutaná slova, svobodná stejně jako rackové nad řekou.
Není v nich závist, ani žádná zloba... A jen pocit mám z nich osamění,
kéž jednou se Tvá bolest změní, v nejsladší radosti života.
žE do veršů svých před světem ukryl´s část sebe?
Nikdo se nediví tu, vždtyť mezi lidmi často nenajdeš nebe a Ty jsi nikdy neuměl srdce své mít z kamene
 Kolikrát asi sám vzhůru jsi byl venku za svítání? Poslouchal ptáků zpěv a pil slzy rosy z dlaní?
Jen v představách svých Tvé oči a Tvůj hlas mám a přesto - díky veršům Tvým, lépe než očima srdcem Tě poznávám.

---