Sen věčné noci

Až s tmou splyne Tvoje tvář

a nad ní bude důkazem stát

ďáblův šíp či svatozář.

Budeš mít na rtech úsměv strnulý

a víčka pevně zavřená

pod kterými všechny Tvé sny splynuly.

Láska klíč k srdci odhodí,

zchladne a ztuhne jako sníh.

Řečí úst už Tě neshodí.

Pro některé možná věčná škoda . . .

Hlavně ty, co milovali,

ale možná, že někdy začneš znova.

Až s hvězdami se proletíš

po sametově černém nebi

a budeš stoupat výš a výš.

Zazáří Tvá duše živá,

to, co je nejkrásnější z člověka

a poznáš o čem člověk snívá.

Stát se středem vesmíru . . .

Nedosažitelným a stálím.

Svůj svět ušiješ si na míru.

Snad budeš létat jako pták

a únava nepřijde.

Jen nemůžeš nikomu říci o snech,

které sis nechal zdát.

Byly snad jak kapky rosy

a při doteku se rozpadly

nabo bodaly Tě v nitru jako vosy.

Jo, to nám nikdo nepoví,

neboť zde vládne mlčení

a jen málokoho ticho osloví.

Nikdo jako knihou smrtí nelistuje . . .

Není to báseň nebo próza.

Je to zvláštní tajemno, kde příprava neexistuje . . .