Samotní samotáři

Stín v rozhovoru s mou duší

divadlo života před oponou smrti

rozplývá se, aniž kdy vytuší

co jsem, byla a budu...

Možná jsem cítila to co Ty

ale jinak, nějak jinak.

Leželi jsme naznak v blízkosti těl

hřejivá jistota okamžiku

odraz sebe v Tvém oku

vidět si ho taky chtěl...

Nesnáším ranní vstávání

ale jen o samotě bez objetí

života a laskání

a ohně praskání...

Splynutí slov v dýmu myšlenek

v knize zapomnění

čtené po setmění

a před svítáním...

Znásilněna vidinou budoucna

usínám sama

a přesto s Tebou...