ODCHÁZÍM

Odcházím k ránu a Ty spíš

Mé tiché kroky neslyšíš

Je to pár hodin, co Tě znám

Co šel jsem s Tebou domů, k Vám

Když svlékal jsem Ti košili

Lehkou… jako křídla motýlí

Byla jsi nedočkavá jak dítě

A já do ticha šeptal: „Miluji Tě.“

Nenapadlo Tě naivko důvěřivá

Že po každé říkám tahle slova

Kolika dívkám šeptám každou noc

Že jsou krásné, že je mám rád moc

A potom se za úsvitu

Potají plížím z jejich bytu

Byla jsi vážně dobrá baby

Ale bylo to s Tebou nudně stejný

Ráno možná budeš brečet

Nepiš, stejně bych to nečet’

A nevolej, nechci slyšet zas

Tvůj smutný, vyčítavý hlas

Že bychom se měli brát?

Tak o tom si nech raději zdát!

Mě svědomí nehryže

A jestli máš nějaký potíže

Tak problémy vyřeší tátův plat

A já? Půjdu večer k jiný spát…