Lodivod

V metronomu rytmu, plaše myšlenky v zádi lodi

duje příslibem věků vichr mu v plachtoví hrudi

síťoví z ok nepotkané laně, z rybího stříbroví,

na přídi spřádá bůh skrytě, jen vlny o něm ví

Jak mrtví pavouci v hladině plovoucí

Bůh spřádá síťoví pavučin budoucích

umělcův cudný klín rozvírá sobě v chřtán

ze skutků příštích vin obvaz je umotán

Když z přítmí iluzí pravda se vyvine

coby žár polední v mlhavém kombiné

tu přístav žáru sniv line se čára hvězd

v peřejích výsostných snesena do nebes

V opojném tom vlnění překročiv poledník

tu chudý lodivod prostý jak námořník

z pěn snivých tanečnic bouři vod věnčících

tkaje svou novou loď v přítmí kde tají nic

v tlukotu lysých hvězd pramnoha přísloví

smysl své neřesti touhou pravd vysloví !

Z obrazů rázem zbyl pod pádem ráhna snů

bezbřehý oceán pustých slov bez smyslu

Vplouvá v dál nepozván ten neklid ustal když

o kterou Bůh by stál-promarně-uzří skrýš