Hraniční ohně

Hraniční ohně hoří

a já hledám to, co mizí.

Můj majestát někdo prodal

a cesta nevedla nikam.

Ráchel,

jako světice sestupuješ z hory hříchů.

V podivné póze věštíš budoucnost.

Z pěti tarotů tři vzal vítr.

Není to jedno.

Co myslíš.

V téhle romanci to někdo vzdal.

Už se zase trápíš.

Nahořklá ironie a spletené osudy.

I sny někdy lžou.

Zapomeň.

Jinak to už nebude.

Někdy stačí jen dotek

a někdy musíš utíkat stovky let

                jen pro ten úsměv.

Ráchel,

ten můj majestát za nic nestál.

Jen hrady z písku.

Nic víc.

Na konec světa a porazit ho.

Bála ses toho.

Stojíme proti sobě.

Zdá se, že nám doba přeje.

Věříš jí ?

Věříš na ní ?

V jejích třpytivých odlescích

jsi vyřkla pradávná slova.

Já se jen usmál.

Snad tomu nevěříš.

Zaklínáš mě i sebe

   a věci, co tě povznesly.

Málem bych uvěřil.

Hraniční ohně hoří Ráchel.

A já pročítám dopisy loňského léta.

Hledám mezi řádky něco, co napoví.

Odpovědi na otázky,

                co už stejně dávno znám.

Tak nesmělí a přitom tak důkladní.

Ve stínu ornamentů

přepočítáváš své iluze

   a zachraňuješ co se ještě dá.

Možná máš pravdu.

Jenomže k čemu to je.

Díváš se na mě

   skrze světlo těch ohňů.

A najednou už není moc slov.

Zbývá už jen požehnání,

než svedeme poslední boj

o těch pár chvil života,

na jehož konci zůstane