Rukou Lásky

Někdy to bylo tak nepopsatelně silné a krásné

tak, že jsme ze rtů nemuseli procedit ani jediného slůvka

protože to bylo štěstí a kouzlo lásky

ano...byli jsme očarovaní

a já cítila, že to cítíš stejně, tak proč taky slov...

Ale pak to bylo najednou, tak nesnesitelně těžké

a deprimující a my mluvili rázem nějak moc

ty a já...každý jinak...každý svou řečí

zápasili jsme se slovy,  jeden proti druhému

proti lasce...

A pak už jsme jen cítili, jak se sen stává realitou,

kterou nikdo nezval a kterou nikdo nechtěl...

rázem jsme se ocitli v divném vlaku v perfektní tmě

a místo společného zatáhnutí za záchrannou brzdu

jsme nějak ochrnuli a začali si vyčítat...

A pak už jsme jen věděli, že to není daleká cesta

z opilosti k vystřízlivění a že zpáteční cesta ze zklamání

se nekoná, že jen konec žil svou nadějí...

Jakže si to hraje, ta síla, kterou nazýváme Láskou...

jak nás umí pozvednout ve svém skvostném lesku

aby nás pak  v jednom okamžiku

nechala upadnout do soumraku a beznaděje...

a přitom, jak šíleně ji potřebujeme a jak na ní visíme

jak Jo-Jo na šñurce a její ruka s námi hraje tuhle hru...

...a l e   c o   v e d e   t u h l e   r u k u ...???...