Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

odchod

04. 05. 2003

1843

Autor

rabako

Papírové tváře slepuju po kapkách

a obalem sebe roluju koberec ke stěně.

Na podlaze mám studenou dlažbu.

Sedím.

Rozmáčené jizvy knih se bojí vodní hladiny.

Slyším praskot neprokrveného prázdna.

Pot mi stéká po vlasech až na zem

Sedím a poslouchám.

Nesouhra svalů mi nedovolí vstát,

Jsem jako zaražená kladka, která musí dolů.

Nechci tam. Musím. Jdu.

Běžím a zaslechnu jen klapnutí.

Lyrique

26. 08. 2003

Dát tip

"Rozmáčené jizvy knih se bojí vodní hladiny." Dobré. **

Don´t_worry

25. 08. 2003

Dát tip

Je to takové smutné a do toho mi tu hraje "sej konopí, sej, sej..." :) Má to tichý konec - jen klapnutí. Tvoje psaní se mi zamlová.

rabako

25. 08. 2003

Dát tip

nemám ráda moc silné konce... podle mě nejsou tak pravdivé jako ty , které v člověku dlouho doznívají..... ad konopí>tomu říkám tvůrčí atmosféra moderní doby! :o)))

Někdy je silný konec fajn, ale je...jen kvůli efektu, když je pouhá tichá tečka, nutí to čtenáře více přemýšlet o tom celém...asi. :) A teď mi tu zpívají něco o marihuaně. Moderní, necenzurovaná doba. :)