Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pro T...

12. 05. 2003

1731

Autor

blekota

Píšu a obracím si slova

co nikdy nevyšla mi z úst.

Tma, že těžko šla by zdolat.

Kroužím, jak havran co má půst

a volám, ať vrátí se mi zpátky

co dávno, jak podzimní list

zetlelo a moje věčné hádky

můžu jen z paměti už číst.

Tak tisíc knih mé oko zhltlo

v naději, že najdu snad

cestu, aby opět slunce žhnulo

a zatím šedivý mi vlas.

Hledám, jak slepec v poušti,

co právě hrůzou oněměl

svou hůl a ovci co mne neopouští

a vím, že jsem to zapomněl.

Není tu nikdo kdo mě drží.

Je to z mé vlastní vůle snad?

A možná, že to nevydržím.

Dej, ať je konec napořád

s mým smutkem s jeho: "Pryč jsem."

Vždyť ještě nikam nechtěl jít.

Tohle je nenávratná mise

a hloupý žert a "k sakru blbej" vtip.

2 názory

S odstupem, zase ve stejných místech, s těmi písmenky jsme si již tváří v tvář, déle než dlouho kvit, přesto, zase na mne promluvila jinou řečí (asi že sou živá a moc kecaj :) ... )- jako když soustředěná kružnice do bříška prstu vetkne se :) ... Myslím, že bych moc stál o to, žít s vámi, ... v dobrém sousedství; vy tam za Labem, já před Jordánem ... taktedy znovu na starých místech - však ta svá maj houbaři, rybáři, mordýři ... :) Jinak samosebou -t-, ač pramálo si na ně hraju