Jsou to jenom slova

Kdepak se berou krásná slova?
Vznikají z pera básníkova,
když po večeru na chvíli
touží mít křídla motýlí,
nebo se jenom snáší z hvězd?
A které s sebou máme nést?
Snad ta co se s tmou neztrácejí,
možná jen ta co mluví o naději,
nebo ta co hladí po lících
tak jak se vítr mazlí s ulicí?

A kolik krásných slov je mezi námi,
kolik nás každodenně zmámí,
abychom zdolávali mlýny?
Kolik z nich odstraňuje klíny,
které nám brzdí soukolí?
A když nějaké trochu zabolí,
máme dál hledat do konce svých dní,
to slovo které bude poslední,
nebo jen strachy zůstat tiše?
Kolik slov neumíme slyšet?

A kam ta krásná slova mizí,
když lidé jsou si náhle cizí?
Kam se tak náhle podějí,
když kolem nejsou zloději?
Proč nám ta slova nejsou věrná
proč místo nich jsou slova černá?
Proč náhle musíme si opakovat:
 "buď v klidu, jsou to jenom slova"