Půlnoční vlak

Sedím v půlnočním vlaku co jede Bůh ví kam. Jedu pryč z paneláku kde jsem tak strašně sám, že to až bolí jak hrst soli do rány. Písně už ztichly, desky jsou dohrány. V očích dva plamínky pomalu pohasly poslední koně dávno se dopásli, pomalu umírají v bolestné křeči plameny uhasnou, utichnou řeči. V kornoutku zmrzliny dva kopečky strachu, pohřeb má daleko do potlachu kapela smuteční do symfonie, tisírkrát mrtvý syn stále v nás žije.

---