Prokletí

Dýchá město-

dýchá zhluboka

do tebe,do tmy,

do ticha.

a já do večera

pohroužen

šel jsem tím krajem,

šel jsem,šel.

a já nicotný v té kráse,

zatoužil po tobě..zase..

a já malý nízký tvor,

pocítil náhle v sobě vzdor.

Já zmožený

-zničený v tom tichu,

napíši do všech

památníků..

..tu větu,co řeklas mi..

„Budeš šťastný,nevíš,co tě čeká,

ach život-ta rozvodněná řeka..

s břehy s ostrovy..