Na rozloučenou...

Nabídla jsem Ti své srdce.

Bylo křehké a lehce zranitelné.

V jeden den jsi mi dal všechno..

naději pro další život....

smrt.. konecnou stanici tohodle způsobu

bytí..jak tomu říkají.

Naše duše se spojily v jednu.

Jejich černota zasáhla i naši mysl.

Ta je už teď  taky společná.

Dal jsi mi svou duši

a poté jsi mě opustil.

Uschovám ji u sebe.

Je tak křehká a lehce zranitelná.

Dal jsi mi ji a já asi ji nechám.

Je to totiž to jediné,

co mi po Tobě zbylo.

Odešel jsi mi do tmy.

S polibkem na tváří,

se stále svíravým pocitem,

když mě objímáš.

Odešel jsi a já stále cítím

Tvůj parfém

a také to pouto,

které mezi námi stále je.

Shledáme se..ve čtyřiceti..

však Ty víš, co se pak stane...

to už nás nic nerozdělí.

Budeme navždy spolu.

Nebude to jen sen.

Shledáme se.. má černá duše.. druhé já...