Hodina malířova

Ptali se hvězdy zda je šťastná

a ona tiše řekla: "Ne."

Ptali se ptáka zda je volný

a on "řek:" "Srdce bláhové."

V houpacím křesle dřímá číča

a tiše přede do proutí

v raním slunci nazlátnutě čistá

šalebně klame, že nic nermoutí.

Barvy se zpily do němoty,

zbyla tu změť všech špím a chmur

na duši šedivé jsou stopy

komet štiplavých, jak jedlá sůl.

Paleta vzlykla:  "Život není

zahrada rajských předností,

spíš Hieronymovo jasnozření

pod pojmem něha shluk všech chlípností.

Zlomil se štětec v ruce zrůdy.

Zamrznul déšť, jak smrt.

Slyšet tak jednou ticho můzy

- absurdní šelest žlutých stuh.

Kapka jak křišťál - koule světa.

Dlaně jsou stokrát proradné.

Jak fénix z ohně - popel - ...vzlétá,

tak duše stokrát zůstane.