Eufórie

Nechci jen stát a brečet

chce se mi řvát a ječet,

rozervat plášť všech černých barev,

rozpoznat škálu všech poznatelných palet,

rozpustit sníh a sfouknout všechny svíčky,

být jako gejzír, a ne jak tiché říčky,

vytrysknout pár nekonečných metrů,

vypárat sto maminčiných svetrů,

dozpívat až na Mléčnou dráhu,

vyhnat z duše tisíc ozbrojených drábů,

změnit se v jeden drobný spin,

být lepší než byl dokonalý Kryl,

chytit si hvězdu, která zrovna padá,

mít sílu jako věčně mladá,

z Kamene mudrců vzít nejkrásnější kus,

být velkým třeskem - životem co nikdy nemá půst!

To vážně všechno tisíckrát a jednou,

ať hvězdy závistivě zblednou

a obloha ať ztratí všechen lesk!

Já chci zářit víc než nejlesklejší blesk 

a sílu mám, že já si budu líbat můzy,

tys řekl: "Rouhání!" a mě to nezamrzí.

Až povíš: "Brak! Co to ten břídil píše?!"

"Já líbala jsem můzy, zatím cos Ty spal tiše!"