Rozpolcená

Pohled mířící do neurčita
"Prostě se k sobě hodíme,
nedá se nic dělat"
dí bez uvědomění toho
co za slova právě vypustila ze svých úst
protáhla se
sedíme těsně u sebe
přivřela oči
ticho prořízlo pronikavé zvonění telefonu
volá jí ten její
hrozně se milují
no dobře jim tak
v určitém směru není o co stát
byť by to mohlo stát za to
jsem stále spoután jejími zrzavými vlasy
Lamia
její krutost je neuvědomělá
naprosto přirozená
chtělo by to panáka
nebo celou flašku
místo toho kafe
snad pomůže mým smyslům zůstat na pozoru
otupění může znamenat další podlehnutí
ovšem ne doslova
no možná i tak
raději nedomýšlet
z očí jí srší vášeň
ale pro co vlastně
vždyť vše je jen předstírané
musí být
jak jinak mohla zmást tolik myslí?
ona si neuvědomuje že pouhým slovem
může vznítit jiskru která zapálí
zničující oheň
v jehož plamenech se i ona může ocitnout
chce se jí spát uléhá na postel
zvedám se
obouvám
a za sebou slyším
"Zavři za sebou"

---