Kvapka za kvapkou

Opravdu něžné, tIP*

děkuju :-)

Souhlasím, je to moc hezounký:)*

Nepřináší to nic nového, ale je v tom cit a něha... T*

Život je dážd a jeho chod určujú kvapky.Každá z nich má význam, každá z nich má svoju chuť a svoj zmysel. Preto je život tak krásny aj keď nie vôbec jednocduchý. Nie je to fráza, preto si zaslúžiš *T. :-)

"Utekať a skryť sa nedá pred dažďom lásky" rad by som zmokol v takomto dazdi, krasne. t !

14 let jsem žila na Slovensku ;o)

V Lučenci, to je blízko Banský Bystrice. Já jsem se narodila v ČR, ale táta je ze Slovenska a tady byl na vojně...no a pak se chtěl vrátit na Slovensko. Jinak mamka je češka a táta s bráchou slováci ;o))

Jo to znám...ale řeknu Ti, někdy jsem z toho docela zmatená...už jsem začala i myslet česky a někdy mi dělá problém mluvit najednou slovensky... Český pravopis jsem se nikdy neučila, ze slovenského mám maturitu a přesto se někdy přistihnu, že začínám do slovenštiny strkat české pravidla o y,i ;o)))

tak s tím prozvoněním a přezvoněním to se stalo už i mě...nebo taky někdy spletu prožití a přežití ;o))) Já i když mluvím česky, tak mám hroznej slovenskej přízvuk..takovej měkkej, tak to někdy lidem přijde, že mluvím slovensky...i když vlasně mluvím česky, jen mám takovej slovenský hlas...to se nedá vysvětlit...čeština má totiž jen dva tóny a slovenština tři... a je těžké se jeden tón odnaučit...

to ano ;o) a taky máme ľ ....krásné písmeno.. ľúbiť..

Děkuji SB ;o)

avi

Miroslawku, všechno, co říkáš, je samozřejmě usouvztažitelné především na literaturu. Ale, jak už jsem psala, kolik písmáků skutečně tvoří literaturu? (A většinou si toho, že to nedělají, jsou dobře vědomi. Mimochodem, asi nebylo možné vymyslet lepší název serveru, který přesně tohle vystihuje.) A tady je právě ten problém - opravdu trváš na tom, že je třeba bez výjimky používat literárněkritické nástroje? Vždyť pro většinu těch, kteří se na Písmáku potkávají, je nejdůležitější právě ten akt tvorby - a pak taky setkávání s těmi, kteří jsou postiženi podobně. Aneb nikdo nepopírá, že naprostá většina věcí je tady spíš amatérská než umění. Píšeš, o podstatě tvorby - to je zase pohled z hlediska umění. Můžeš se na to podívat i tak, že vlastně každá věta je tvorba, že tvorba je každé vyjádření svých pocitů - když malé dítě nakreslí mamince srdíčko - i to je tvorba, i když to není umělecké dílo. A mělo by to dítě za to být zavrženo? Za to, že vyjádří svůj pohled na svět? Vždyť tady jde o uspokojení základních (a zásadních) psychických potřeb. Nemyslíš, že je lepší, že je tvořena spousta kolovrátkových krátkodechých říkanek, které jsou míněny upřímně, než kdyby tady bylo o to víc zapšklých jedinců? Aneb když mi někdo napíše básničku z lásky, nebudu ho tepat za myšlenkovou a básnickou strukturu. Aneb každý nemůže být umělcem. Ale proto by měl rezignovat? Taky bych mohla psát o interpretačním poli, světu autora a světu čtenáře atd. atd., ale dělat to nebudu. Nebo o tom, že sice souhlasím s tím Šaldovým výrokem, ale že ani otec české kritiky Šalda se vždycky tak úplně netrefil. Z těch nejkřiklavějších případů stačí zmínit Čapka... Ale co chci všemi těmihle sáhodlouhými pasážemi říct? Že každý soud by měl být uvážený, aby zbytečně neškodil tam, kde by mohl pomoci, že by člověk neměl šmahem zatracovat něco, co jiný může vidět (a víc než často vidí) úplně jinak, že se sice můžu pousmát, ale neměl bych zatracovat (ani se cítit nadřazeně - nejsme na olympiádě). Jeden můj kamarád říká, že nemůže nikoho zavrhnout, protože už to, že někdo vezme štětec/tužku/hudební nástroj... si zaslouží úctu... A ještě droboučkou poznámku. Skácel svůj jazyk má...a jaký - už od začátku - o tom bych si nikdy nedovolila zapochybovat. Za Seiferta bych už tak ruku do ohně nedávala (přesto/protože ho mám taky ráda) - co třeba to jeho první - proletářské - období?

Miroslawek: To jistě, ale... Kdo rozhodne, jestli je v tom kterém případě aktualizováno? To by si měl asi čtenář rozhodnout sám, ne? Psal o hledání vlastního jazyka. Každý nemůže/nechce/neumí být Holanem. A na druhé straně takový Seifert – člověk by si řekl, že všechna ta láska, růže, jaro... jsou rekvizity pěkně vyčpělé, ale jaký to byl básník. Uznávám, že spojení "potoky slz" je prakticky lexikalizované – ale má to znamenat, že je nikdo nesmí nikdy použít?

Mamutě: obávám se, že čtenář o tom nerozhoduje ani v nejmenším... jedná-li se o skutečnou tvorbu či nikoliv je fakt srovnatelný svou podstatou s fyzikálním zákonem, o jejichž platnosti dnes lidé sami rozhodují snad už jen v Severní Koreji. Bohužel-bohudík, objevit a rozpoznat tento fakt je mnohem a nesrovnatelně těžší, než prakticky v koupelně ověřit Archimédův zákon... a klade to na čtenáře vysoké nároky. A jak svého času pravila soudružka Pelikánová, masy chtějí rozumět. Každý jistě nemůže/nechce/neumí být Holanem... ovšem řečeno s Šaldou, básnické dílo nemusí být veliké, ale musí být poctivé. Nepoctivá je rezignace na tvorbu... a to slovo samo napovídá, co je jeho podstatou - jistě ne opakování toho stejného, co již někdo dříve, často i mnohokrát napsal, to bychom vystačili s modlicími mlýnky a ušetřilo by se na inkoustu a Mircích Kovářířcích ;o))) A co se týče Seiferta (byť se jeho literární význam kvůli udělené Nobelově ceně trochu přeceňuje)... nebo třeba Skácela, který je v tomto směru z podobné líhně, zdání klame... tito pánové také mají svůj jazyk... a jaký... právě i díky tomu, že v jejich ústech přestávají být rekvizity rekvizitami, ale získávají nový život a vůni. Inu... a je to zase o té zpropadené aktualizaci, že jako autor dám starému nový smysl, posunu význam, objevím a vytvořím nové souvislosti, překvapím a okouzlím pohledem z nečekaného úhlu a skrz nánosy obvyklosti... a to v tomto textu, při vší úctě k němu, není ani z 0.1%. Když už jsem se tak rozepsal, tak bych ještě reagoval na tu poznámku z předchozí reakce, co ti čím zavání... jistě, že aktualizace není samospasitelná (mimochodem básnický jazyk nerovná se poezie, to je pro ni pouze podmínka nutná, nikoliv postačující).... bez doststatečného talentu, schopností, citu můžeme jazyk neuměle křivit a poezie to nebude... tu lze vybudovat jen na základě aktualizace esteticky hodnotné, funkční... a k tomuto tématu vřele doporučuji Mukařovského Studie... tuším, že studie O jazyce básnickém, ale už je to nějaký rok, co jsem to četl, takže se mohu v případě zájmu doma podívat a upřesnit.

Déšť prohřátý sluníčkem, jemně stékající po kůži a hladící...* A k Miroslawkovi: "skutečný umělec se snaží mluvit vlastním jazykem" - není to trošku klišé? Jak? Mandarinsky? Pořád je to čeština/slovenčina - systém jazyka, ze kterého si vybíráš... Každý má svůj vlastní jazyk a jazyk všech příslušníků jednoho jazyka je stejný. A umělec...neznám Kay, takže za ni nemůžu mluvit, ale z mého pohledu je jen málo těch, kteří aspirují a chtějí aspirovat na "umělce", "uměleckost". Není to spíše o radosti z hledání, z vyslovení? Právě tyhle pokusy o "vysoké umění" (a často i tím "vlastním jazykem") mi často zavánějí křečovitostí a vyumělkovaností... Sonet...není fakt, že sonet jako prakticky jediná veršová forma přečkal všechna ta staletí a pořád žije, způsoben tím, že není pojímán religiózně? Vem si sonety psané volným veršem, nečleněné do stop, s různým veršovým schématem... Skipe, myslíš, že poezie by měla být o počítání slabik, o přesném a závažném počtu stop? Vždyť i poetika rozlišuje rymus a metrum...

Mamutě: básnický jazyk je založen na aktualizaci... víc není co říci...

Moc pěkný ... slovenčina hĺadhá ...je to pro mne Tip (jsaný i když ze "zataženého nebe :c))) )

No, jasně...Noe má vodu rád...dokonce i po tý velký vodě ;o))) Děkuji ;o)))

Taky jsem Ryba :-))) a rádo se stalo, potěšení i na mé straně.

Hezké a Tipnu si

"Hrmí vášeň a blíska sa neha, potok sĺz sa strieda s riekou úsmevov... Utekať a skryť sa nedá pred dažďom lásky, pred kvapkou s nádejou..." Tahle část JE NÁDHERNÁ!

Krásně to kvapká - něco mi to připomíná - déšť lásky - něco hodně vzdáleného - bylo to vůbec? Hezké připomenutí. Díky.

Ano.

Dík za avi, ale řekl bych, že Kay má i lepší věci.

Albireo ;o))))

Tak tohle je opravdu krásný! kvapka za kvapkou.... *** Albí, avi

Kytičko posílám kytičku ;o)

krásne*

imaginary: ja ďakujem ;o)

Díky kassiope

Tahle se mi vážně moc líbí, je něžná, prostě jako jo :o) t*

Jééé, pěkné, avšak nesladké, nadějné, ale neblbé. Týpkovi típek. Úplně jsem viděl, jaxe ty potoky slz vlévaj do řeky úsměvu. Škoda jen, že ta poslední sloka neplatí, že je to jen přání.

Já to taky viděla....proto jsem to napsala....teda ne viděla...zažila

No jo, ale střídat a vlévat, tam máš rozdílek jednak ve vratnosti a při vlévání tam máš navíc dvojsmysl. Tak Tak.

;o)))) a vo tom to je!

Při pokusu o sonet by asi bylo dobré znát nejen formální předpis, ale také vědět něco o jeho vnitřní struktuře. Zajímavý je z tohoto pohledu zvolený způsob rýmování... ovšem opakování kapek se mi zdá nadměrné, byť chápu účel, k účinku by stačilo méně, takto se zbytečně vytváří řidší až hluchá místa. Ono vůbec je text obrazově chudý a hlavně odvozený... obraty jako hřmí vášeň, blýskání něhy, potoky slz i déšť lásky, ap... jsou dost vyšeptalé, než aby dokázaly dostatečně vyjádřit to, co mají... nemluvě o tom, že skutečný umělec se snaží mluvit vlastním jazykem. Takhle se z toho stala pouhá koláž povypůjčovaných střípků již někým jiným řečeného. K rýmování bych ještě dodal, že to není jen otázkou zvukové shody, která je jen jednou z funkcí rýmu, velmi důležitý je při hledání rýmovanýc dvojic nápad a význam obsažený v oněch slovech. Rýmovat se mají jen jaxi "mimochodem". Degradovat na pouhé rytmické přílepky bez jiného dalšího opodstatnění se ti sice nepodařilo, nicméně je na oněch slovech vidět, proč tam jsou. V rytmice bych nějaký záasadnější problém neviděl. V celku bych to viděl jako po většině stránek nezdařilý, ale nadějný pokus do budoucna, až ovládneš básnické nástroje a techniky a nebudeš jimi naopak ovládána jako teď. Skip: Souhlasím, že na sonet 14 veršů nestačí. Ovšem počet slabik vůbec nemusí být shodný... jen by v jejich rozložení měl být systém... ono je to opravdu v těch stopách ;o) A opravdové umění se mi nezdá být v tom dodržet nějaké formální pravidlo, to se dá naučit, ale účelně nedodržet tak, aby to posloužilo k novému způsobu vyjádření, případně takto vytvořit pravidlo vlastní.

Děkuji za kritiku. Jen chci říct, že já jsem to nepsala jako sonet. Tak to pojmul jenom Naso. Mně to ani nenapadlo.

Skipe...moc hezká kritika..díky ;o)

Miluji lyrické básně. A tahle je opravdu nádherná. Navíc slovenština je pro slova lásky tak nějak stvořena. Připadá mi něžnější. Tvá báseň mi pohladila duši. Díky a tip

Je to moc hezké, ale sonet to není. Vypadá tak sice, ale spočítejte si slabiky. Ono se vůbec často zapomíná na slabiky. Většina z nás tady (včetně mne) se spokojí s tím, že verše se rýmují. Opravdové umění je ale dodržet i počet slabik ve verších, které se mají rýmovat. Toto umění mi bylo jaksi odepřeno:-( A o stopách už ani nemluvě - to jde zcela mimo mne, nedokázal jsem je pochopit ani teoreticky, natož je použít v praxi. tip

!*

Hezký a příjemný sonet ***

zaraďujem do Klubu slovenských Písmakov, sekcia Sonety t

milo kvapkavé...