NA LYŽÍCH

ČÁST PRVNÍ. TATO POVÍDKA NEPŘÍMO NAVAZUJE NA POVÍDKY: CESTA DO LETNÍHO KINA A ZPĚT

Auto,  na jehož střeše byla čtveřice páru lyží,  jelo zasněženou krajinou. V autě seděli  čtyři mladíci a sborově si prozpěvovali.

„No, je fakt, že jsem nikdy nelyžoval tam, kde maj naši chatu,“ řekl David.

„Protože si taky nikdy v zimě na chatu nejel,“ ozval se Patrik.

„To asi z nás nikdo,“ konstatoval Lukáš.

„Já jel na chatu v zimě minulej rok, ale bylo tolik sněhu, že sem se nedostal ani za Zbraslav,“ pronesl Petr, který řídil.

„Hele, dávej bacha, abychom tam dneska dojeli,“ upozornil ho Patrik.

„Zachovej klid. Za chvíli jsme ..,“  Petr nedopověděl, protože v zatáčce dostalo auto smyk a než se všichni nadáli,  udělalo vozidlo“hodiny“, načež skončilo na straně vozovky v hustých houštinách,  které zakrývala velká bílá vrstva sněhu.

„Jako bych to neříkal!“ rozkřikl se Patrik a otevřel dveře. Sotva vystoupil sjel houštinami do zarostlého příkopu.

„Co blbneš?“ ptal se David.

„No, hlavně, že jsme všichni oukej. Nic moc se nestalo. Podívej na ten svah,  co je nad náma. Na tom bude lyžovačka!“ zvolal Petr.

„Zatraceně. Já už lyžoval, ale po svým zadku!“ hulákal Patrik a přitom se drápal za praskání větví z příkopu.

„Neřvi a pojď  sundavat lyže,“ řekl mu Lukáš.

„Co to máš za prehistorický lyže? Ty snad pamatujou ještě krále Klacka,“ mínil Petr, když se zadíval na  Lukášovy lyže.

„Hele, tyhle lyže náhodou dokážou sjíždět v pohodě kdejakou sjezdovku,“ ohradil se Lukáš.

„To chcete lyžovat už tady?“ zeptal se naštvaný Patrik.

„No, jestli chceš, tak si můžeš zalyžovat na Medníku,“ řekl Petr.

„Ten je celej zalesněnej.“

„Tak vidíš. To bys měl  slalom mezi stromama,“ pronesl s úsměvem Petr.

   Zanedlouho všichni čtyři stáli na lyžích a zadívali se na svah nad houštinami.

„To se pohrabeme tam nahoru?“ zeptal se Patrik.

„To si piš, že jo. Lanovku tady kvůli nám ještě nepostavili,“ odpověděl mu Petr a odpíchl se hůlkami. Za chvíli jel při okraji silnice k místu, kde přes příkop byl můstek. Ostatní ho hned následovali. Petr měl v úmyslu najet přímo na přemostění příkopu, ale to se mu nepodařilo. Vzápětí narazil do zábradlí, přičemž se na něm proti své vůli zavěsil. Za ním jedoucí Patrik díky velké rychlosti nestihl zavčas zahnout na můstek,  a proto nájezd na něho těsně minul. Následoval výkřik, kdy opět mizel v křovinách.

„Co blbnete!?“ vyhrkl David a těsně před můstkem zastavil, ale to neměl dělat, protože do něho zezadu narazil rozjetý Lukáš. Oba okamžitě ztratili rovnováhu, což mělo za následek pád na úplný okraj příkopu.

„Au! Proč si tak najednou zůstal stát!?“ zeptal se Lukáš vleže přes něho, přičemž se pozvolna sunul k okraji svahu.

„Slez ze mě!“ křičel David. Oba se pokusili vstát, ale skončilo to sklouznutím do příkopu. O chvíli později se Petr vyprostil ze zábradlí, ale lyže mu okamžitě podjely a tak i on za výkřiku sjel do houštin.

  Vzápětí se ozvalo velké množství nadávek za neutichajícího praskání, během kterého se křoviny na několika místech pohybovaly, jako by v nich řádilo stádo divočáků.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

---