Punčošky z pavučin.

Pod mlhou polibků
jiskření tvých víček
mé rty šeptají tvé jméno
tvá kůže opálená
na níž se má dlań zastavila
v dolíku jezera lásky
který cítím konečky prstů
ten příboj něhy a citu
tvé boky oblé
vlasy jak třpítící vlečka
růže položená na tvém těle
rozkvete tvá krása
do luny hvězdné noci
v punčoškách z pavučin.

Báseń psaná na kolenou
za plamenů hořících svíček
jen stím pokryje popsaný papír
prvními doteky pera
co vetkává do papíru obraz
jsme jak ztracený malíř
co ukrývá vzpomínky do písmen
aniž bych uměl malovat
jen skládám slova do veršů
a pak do slok
z paprsků slunce
v punčoškách z pavučin.

---