Večernice.

Tvé oči zřítelnice
mají více jasu než všechny hvězdy
co svítí na nebi
jak malé svíce
pod nimiž vedou všechny cesty
jsou jak malé pavučinky
co máš na dlani
jen tobě když bude slunce zapadat
se sklání.

Orosené kapky v očích
stékají z nejkrásnějších zřídel
ve kterých bych se koupal
cítím chvění víček
tys mou kapkou života
náš dech splyne v tůni
rty v polibky prodloužené
na nihž máš květ
zřím jej zblízka.

Slzy tají
sváží se k tvým nohám
sukně ten pohled tají
jen vítr by ji zdvih
odhalil ten poklad
cos mi tajila
na lásky schodech
tvůj pohled mě vábí
pohladit je.

Oči zamlžené tmou
vyčistí se jednou slzou
co rozehraje na rtech úsměv
který mě zve dál
abych otevřel bránu srdce
přišla bys blíž
mé dlaně vlhké od tvých slz
rty mi ovineš dechem
v pouhé vteřině.

Oči jako první
překročí práh touhy
tu bouři srdce letem
na křídlech vánku dechu
jen víčka se poprvé zachvějí
když dotkneš se rty
zcela tiše lehce
jak sen co do nich vniká
v nočním stínu.

V srdci skála
kterou tvé slyzy tříští
rty horlivě pomáhají
zaplnit tu propast
co se náhle zceluje
tvou láskou vítězící
jen srdce bije
k životu jsi jej vrátila
jsi vítěz.

Tvé oči svítí
jen nevím komu
já přál bych si
spatřit jejich třpyt
tu nádhernou zář
protkanou slunce zlatem
jen do mě by vplula
o tom se mi ted zdává
každý večer.

Oči i slzy
jsou lék na mou bolest
co pronikne mým tělem
cítím ten tah
jak mě něhou léčíš
trvá to jen chvilku
koupat se v tvých slzách
hladíš mě svými vlasy
na věčnost.

Slz plná číš
chutná jak nejlepší víno
co muselo zrát mnoho let
ukryté přede mnou
snad z křídel ptáků ses snesla
do mé dlaně
rty jsme se dotk číše
přivřel jsem zrak
oslepen tmou.

Tys mé víno
co mé rty zavlažuje
do mě celého pronikáš
nejde o tvou sladkost
jde o to co máš v sobě
slyším v tobě symfonii
houslí smyčec se mě dotáký
netančím udělám vyjímku
pouze s tebou.

Oči zblízka
cítit lehký stisk ruky
nohy se pohybují krokem valčíku
slzami jsi rozezněla každý zvon
v tom tichém snění
snad odpustíš to šlápnutí
úsměv na rtech a mé červenání
uhasí polibků vlna očí zář.

V očích stíny
těmi budem spolu proplouvat
tvé nohy chodí po vlnách
co přitahují můj zrak
i kdybys šla travou
stále bych se na ně díval
i zakryté prachem
slzy jim vrátí půvab
slunce barvu.

V očích máš
odraz celého nebe
beránků honících se oblohou
prosím o políbení
vidět rty jak se sklání
snad pošeptají mi to tajemství
v něžném střetu
zazní toný fléten do ticha
polibků kaskád.

Něžné jiskření
dotkne se mého nitra
tím nejhezčím pohlazením
slzy mě pálí
v přívalu vodopádu slov
bloudí tam romantika
co k ńadrům se sklání
já chtěl bych je uchopit
ne se loučit.

Odlesku rosy
obnažím tě celou
co halí mlha
která chladí ohěń v žilách
co vzplane před tebou
ted se stále vrací
do básní co tobě spřádám
otvírám tím své srdce
v mříži.

Oči otvírají
ukrytou bránu touhy
snáz najdu ten klíč
co otvírá city
snaží se vyplout na povrch
zatím tlumené
zavřené v obraze
co někde na půdě leží
v prachu.

Oči pijí lásku
vždy jako úplně první
připustí pozvánku do sebe
do spleti všech tepen
v ńadrech spustí bouři
po tvém těle si kreslí
rty prahnou po odvetě
líbají se v té bouři
bez blesků.

Bez kapek
hřmí tato bouřka
co zasáhla všechny části těl
v dopadajících polibcích
na které tělo čeká
každým svalem rozechvělým
nastavíš mi tvář
svá tajná místa
kam smím políbit.

Ňadernou strží
se dlouhé polibky řítí na tebe
v několikametrové vlně
co sebou všechno smete
oči se dívají na tu záplavu
co se přenáší přes tebe
kde žádný blesk neuhodil
jen dlań se někde zatoulala
ve vlasech.

Srdce roznese
vášeń do celého těla
jak celým krajem
když se mé rty dotknou
dlań se vyprostí ze zajetí
dotkne se tvé kůže
nastane zemětřesení
lává tryská stále výš
v mé básni.

Veden touhou
polibky se plíží po těle
kam je zasadím vybírám namátkou
v paprscích jsou jemné
stejně jak ty v nitru
objevuji nové stezky
kde vášeń zcelas povoluje
svým skrytým touhám
se dotknout.

Řeky světla
co z úst proudí
podobou něžných slov
záchvatem opojení
uprostřed těch akordů
chvějících se rtů
co se v polibek spojí
v moři slov
mě hladíš.

Pár hvězd
se dívají jak z trůnu
do všech zrcadel
kde podívám se do tebe
ukrýváš své zlato živé
touhu i něhu
umíš na svých prstech plésti
lásku do svých nití
šepot ticha.

Rozléváš paprsky
do mé duše
žhoucí po lásce
co pramení v hloubi
překračuješ střepy roztříštěných vln
co tančí v duhách
rozkvétajícího srdce
co bylo v beznaději
jsi ožila.

Oči studánky
do nihž se ponořím
polibky ochladíš mé tělo
ropluji průsmekem ńader
pohladím tě stejně
jak báseń cos mi psala
mým očím
vyvolalas ve mě touhu
po červáncích.

Jsem lań
co jde k těm studánkám pít
nezabloudím v tvých vlasech
kdyžtak půjdu za zvonem
co buje ve tvém srdci
zavede mě k touze
co máš někde ukrytou
dotekem klíče odemknu tajemství
co ukrýváš.

Slza stéká
od víček tvářemi
zastavím ji polibkem
vklouzne do mého srdce
uvolní všechny tepny
moře lásky
co jsem ukrýval
dlouho i sám sobě
jen tobě.

Ranní vločky
se snášejí v mé dlaně
pavučinkami ulic
pletou lásku
co osvěží mé uschlé rty
uhasí žízeń po lásce
v obětí těl
doteky touhy
znovu zrozené.

Zavřená víčka
se nebrání polibkům
co sázím na tvou kůži
zahradu ty nejhezčí květy
kterým se říká láska
ke rtům se sehne
šeptá slůvka ve svitu
dřímám v tvém srdci
přikryt dlaněmi.

Skrýt tě
celou pod svá ramena
pít nektar tvých rtů
do mě se rozletí
vášeń roztoužená
budu jejím  hnízdem
zařívých jesker
vidím růži věčné krásy kvést
halící tělo.

Oslepené oči
v dlaních svíráš
mé myšlenky si do nich lehají
s lehkostí po té cestě
co nás k sobě zavedla
rozevřou křídla lásky dokořán
prostoupá práh srdce
vichřicí polibků
vodopád vlasů.

Moře radosti
v němž se koupem
stáhl jsem z ramen košilku
jsi labut ve své nahotě
vášeń z tebe tryská
vlas na mých ramenou leží
nechalas mi svou vůni
něhu svůdnou
mě nadchla.

Dvě večernice
mě k sobě lákají
na pohár lásky
plníš mě svou nahotou
co ses stulila
prosíš o polibek
vyhovím tvé žádosti
co přišla jak tichá modlitba
tvé touhy.

Tvůj pohled
cítím jak čteš mou duši
zabloudil do mé hlubiny
dlouze ve mě dřímá
probouzí sloky vášní
která tě chce líbat
hledat zákoutí
zahřát ti srdce naplno
svou láskou.

Květy líbat
v té dlouhé odvetě
v níž víčka stůńou
rty v plném roztoužení
vykouzlí úsměvu hráz
plnou malých dolíčků
v červené tváři
trochu studu.

Své srdce
do mých dlaní vložíš
budu je chránit svým životem
s tebou až do skonání
v radosti i bolesti
dávat dobrou noc i ráno
s mým jménem na rtech jsi pohádkou
tak v klidu zavři
svá víčka.

Vráska na rtech
je kolébkou krásy
zdrojem křídel citu
co vychází naproti mě
tebou stéká
do tvého klína
v utajené zahradě
kam nikdo nesmí.

Zář očí
hledá křídla tvé duše
abys mi už nikdy neulétla
jinou cestou lásky
plmou růže trnů
spolu žít i umřít
o tom je přeci láska
co dodává sílu
dlaním.

Prameny lásky
jsou utajeny v mlze
ne však mým očím
tvé jméno v mém srdci vryto
zakryté nohou tvou
mé rty se kloní
smět na ni dýchnout
dívat se na každý rys
dlouze políbit.

Vysliš prosbu
touhy být blíž k tobě
dlaněmi tě přenesu přes práh
svých dlouhých polibků
poslouchej co krev ti šeptá
do tvých oušek)jak polibek vkročí
na svých kolenou
pospíchá k tobě.

Království očí
je tou pravou láskou
co mě konečně potkala
hlavu polož na mé srdce
pohladím vlasy
svým tajným kouzlem
tě očaruji ve snu
do té nejhezší růže
co vykvetla.

Doteky rtů
zlíbají tvář i zrak
dlaní mi dej znamení
at mohu konečně začít
sundej mi ta pouta
budu líbat hlas
který mě opije
do těch snů
naśtálo.

Dvě výhně
co rozpálí mě tělo
do žhnoucích jisker
pojd je zvednout a ulož
do svých očí navždy
namaluj na obloze červánky
co vyléčí všechnu bolest
já polykám vrchovatě
prosím přídavek.

Plamen vášně
s nímž láska přichází
náhle a potají
ochromí celé tělo
záplavou plodu citu
kterou budu nésti
na svých ramenou
srdce bude stále tlouci
s vášní.

Líbat ti vlasy
vyplakat do nich mé slzy
co odmění tě duhou
v tvých očích ji spatřím tlouci
je celá všude rozlitá
půjdme se do ní vykoupat
do úplně nových slok
sahajíc dospělosti
novou naději.

Krůpěje fialek
mi tě nabízí celou
do nastavených dlaní
ve vzduchu tě chytám
zatočím se s tebou kolem
v krůpějích deště
ukryjem se do podloubí
než vyjde slunce
nebo půjdem tančit do deště.

Déšt smáčí
celou tvou nohu
cos obnažila mým očím
dovol mi ji usušit polibky
než půjde dlouhou chodbou
po květěch čerstvých růží
abys měkce vykročila
do mého nitra
dlouhým polibkem.

Vůně lilií
dokazují tvou upřímnost
vlas schoulený v koutku rtů
odkrývá tvé kouzlo
co přede mnou jsi ukryla
něhu vůni i dolíčky
mému zraku
v tichu zahrady
ránu polibků.

Muj polibek
na tvou obnaženou nohu chvátá
co voní po růžích
rezehrává něžně akordy
tak dovol mi je líbat
v celé kráse
zůstávají důlky
po mých polibcích
já poleji je sektem.

Skloním srdce
na zem k tvým nohám
slova znějí z výšky
od mého anděla
kapky slov se snesou
silný proud se o mě opírá
vltavím se stvou růží snoubí
citem vlnobití
tichou hudbou.

Růži do vlasů
svou dlaní ti dám
vemeš tu duhu
proměníš ji v přízi
co si mě s ní svážeš
ještě víc má ústa
prahnou po polibcích
bouřka námi smýká
déšt polibků.

Krása ženy
je ukryta v nitru
spatřím ji celou
zahřej mě svým srdcem
trosky ti spadnou k nohám
poskládej je do dlaně
vlož do nich svůj cit
abych směl dýchat tvou vůni
rozlomit pečet tajemství.

Dech růže
na mých víčkách se chvěje
z hloubi tvé mě někdo zve
slza mi stéká po líci
dívám se jak leží
ukryta v tvých dlaních
vyhladí tvou vrásku
polibek zazní do ticha
jak zvon.

Vteřinu za vteřinou
vychutnávám si tu slast¨něžných polibků
piji je plnými doušky
nenechám uniknout ani jeden
nemusím je svazovat okovy
z rtů plynou vlny
do mého přístavu
tak vstup.

Přicházíš tiše
jak motýl
s křídly vnadnými
dlaní se nechám přilákat
schoulím se do růží
kde se tu berou
rozkvétají z rtů
co mi jimi šeptáš
sta slov.

Rty mlčí
však oči se mě ptají
na spoustu otázek
pust mě ven z té propasti
vysvobod si mě
kouzlem svých vnad
i když přitom umře květ
ve váze jej budem mít
navždy.

Mluv srdcem
já růžemi tě celou opletu
do středu mého verše
vložím dva rubíny
co zahalí tě světlem
zeptám se kde jsou?
V mém srdci na tvých křídlech
bolest i touha se vznáší
ve mě.

Dvě srdce co chtějí
se dotknout hvězd
pochodní lásky stříbrných nití
smotat je do klubíčka
vetkat je do papíru verše
rozdechnou ukrytou lásku
co se v růži skrývá
v malé pavučince
jen pro nás.