Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Město bohů

29. 07. 2003
2
0
2113
Autor
Dash_707

Popsat film Město bohů (v originále Cidade de Deus) režiséra Fernanda Meirellese několika větami je buďto znakem naivity, nebo přinejmenším namyšlenosti. Město bohů se totiž dosti vymyká běžné filmové produkci, a to v několika směrech. Jednak už samotný brazilský původ, téma inspirované knihou brazilského fotografa Paula Linse, vedení kamery, způsob střihu a v neposlední řadě herecké obsazení několika desítkami neherců – dětí z favely, slumu na okraji Ria, to vše tento film ozvláštňuje a vymezuje mimo běžné kinematografické počiny.

     Co diváka hned na počátku filmu upoutá, je nervní, jakoby dokumentaristicky pojatá kamera, která mapuje jednotlivá období hlavních postav snímku, komentovaná dospívajícím obyvatelem slumu přezdívaným Raketa. Jak on, tak ostatní postavy děje jsou neherci, dětmi z chudinské čtvrti, vybudované brazilskou vládou pro lidi bez přístřeší, kde zuří nelítostné boje o ovládnutí trhu s drogami, kde o životě a smrti rozhodují dospívající jedinci, kterým jsou průvodci ve válce gangů cynismus, strach a zbraně. Co i dosti otrlého diváka překvapí je samozřejmost, s jakou jsou zabíjeni nepohodlní, nebo členové znepřátelených skupin. Vrahy i obětmi jsou děti, kteří už od útlého věku řeší dilema, zda vydělávat peníze jako dealer kokainu, nebo se živit poctivěji, jak získat moc ve své čtvrti a kde sehnat zbraně. Většina dětí si jídlo a peníze obstarává ozbrojenými loupežemi, kdy po přestřelkách lemují ulice mrtví, kteří jsou záminkou k dalšímu vraždění.

     Film Město bohů může být vším možným - dokumentem sociálních podmínek v ekonomicky nevyvážené společnosti, studií problémů dospívaní v nelítostném prostředí slumů, freskou historie vývojového stadia brazilské společnosti žijící v paradoxní dichotomii naděje i bezvýchodnosti, nebo může být gangsterkou, kde mafiáni, mstitelé, vrazi i vraždění jsou z jiné věkové kategorie než jsme zvyklí. Rozhodně však není nudnou podívanou s vykalkulovaným dějem a předem odhadnutelným scénářem. Vždyť pokud se kdy filmaři snažili o cinema veritée – pravdivý film, tak Město bohů si toto označení zaslouží.

     Režisér Fernando Meirelles natočil podle scénáře Bráulia Mantovaniho skvělý film, ve kterém autentičtí obyvatelé favely Ria v podání Alexandre Rodriguese (Raketa), Leandra Firmina da Hora (Malý Zé), Philippe Haagensena (Bene), Jonathana Haagensena (Hříva), Mathea Nachtergaela (Mrkváč) a další vytvořili přesvědčivý obraz „ztracené“ generace dětí bez budoucnosti. Film byl natočen v roce 2002 a mnozí z dětských herců už nežijí. Sociální centrum a vzdělávací programy, které režisér Meirelles a jeho přátelé po skončení natáčení založili, dá snad alespoň některým dětem šanci vystoupit z magického kruhu násilí.

     Film bych doporučil: zákonodárcům, rodičům dospívajících dětí, sociálním pracovníkům, pracovníkům v justici a zejména všem náročným divákům.

     

 

 


Dash_707
19. 08. 2003
Dát tip
To větší písmo mi "vyrábí" počítač, nevím, čím to je, na písmáka zadávám článek s menšími písmeny. Dokonce je někdy jeden odstavec větším a druhý menším písmem. pokouším se to odstranit, ale zatím se mi to moc nedaří. :o(

freonek
31. 07. 2003
Dát tip
S tim písmem si nedělej hlavu, prostě to blbne :) Moc pěkná recenze. Do kina na to nepůjdu, bála bych se jít domů, ale až to bude na videu, tak si to asi půjčím. Nejvíc mě dostala věta, že někteří herci už nežijí, to je strašné. ***

gd
30. 07. 2003
Dát tip
chápu, že máš důležitý sdělení, ale ty písmena jsou fakt obrovský! jinak klub.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru