Mimo.

Chvějící se víčka
v paprscích tmy
otvírají plátna kin slepcům
kreslí stíny v ohraničeném prostoru
spustila rolety barev
drtící světlo skvrnu mlčení
cestují časem v okovech slabosti
osvětlených vodopádů slz
na popraskaná zrcadla
zbavujíc očím řeč
do spojených kruhů
čtyř období.

Tlukot víček
rozbíjí soutěsku stínů
omívanou ostrovy pohrdání.
Vysvléknout noc ze svých ńader
do plovoucích listů panenských rtů
sledovaných slzami co zatím nikdo nechtěl
nabízím svá ramena na jejich odložení
a brýlím budem chodit lámat chléb
až promění se v modré perly
visící na tvém krku
nasbírám oblázky od deštů nahých
rosvítím na nebi očím duhu.

---